Cesta z Barmy do Kambodži byla strastiplná. Čekal nás přelet z Yangonu do Kuala Kumpur a odtud do Phnom Penhu. Do Kuala Lumpur jsme dorazili o půlnoci a tak jsme přenocovali na letišti, protože další let nás čekal v sedm ráno. Na zemi ve spacáku by se spalo dobře až na jeden malý detail. Dejme tomu, že terminál 2 je velký jako kráva, ale my si zrovna vybrali tichý odlehlý koutek, kde se v jednu ráno začalo vrtat do podlahy. Proč, to fakt netušíme. Tak jsme se nevrle přesunuli a prospali se ty dvě tři hoďky jinde. No jo no, co bychom taky chtěli, když jsme koupili ty nejlevnější letenky, že? 😊 Do Phnom Penhu jsme dorazili ráno notně vyčerpaní a to nás ještě čekal pětihodinový přejezd minivanem do Siem Reap. Tou veselejší částí bylo, že jsme se v Phnom Penhu setkali s Kubou a Debbie, se kterými jsme následně strávili dva pěkné týdny v Kambodži.

 

Siem Reap nás přivítalo 22. prosince pozdě odpoledne. Dopravili jsme se na ubytko a večer pak vyrazili do města. Jelikož se blížil čas Vánoc, tak jsme prozíravě zvolili apartmán kousek dál od centra, abychom si užili případně štědrovečerního klidu a mohli si když tak ukuchtit něco slavnostnějšího. Večerní a noční centrum Siem Reap oplývá nekončícím ruchem. Epicentrem všech barů a restaurací je Pub Street. Nutno podotknout, že takovýhle mumraj jsme hodně dlouho na našich cestách nezažili. Zapadli jsme do jedné restaurace na kraji ulice a ochutnali údajnou místní specialitu amok. Je to v podstatě a chutná to jako maso s kari omáčkou a rýží. A samozřejmě jsme to spláchli kambodžským pivem. Pub Street je opravdu zábavné místo. Co nás na této ulici ale asi nejvíc pobavilo, bylo, když jsme postávali s Kubou na ulici. Během několika vteřin už u nás byl jeden z místních a ptá se nás, jestli nechceme odvoz tuk tukem a gestikuluje přitom otáčení volantem. Říkáme, že ne. On se ale nezalekne a ptá se nás, jestli si nechceme zakouřit trávu a gestikuluje přitom jako by kouřil. Opět říkáme, že nechceme. On to ale nevzdává a ptá se, zdali nechceme sex a naráží dlaní do druhé ruky sevřené v pěst. To už jsme jaksi nevydrželi a propukli v ukrutný smích. Co by si o tom asi naše drahé polovičky pomyslely, že? 😊 Nutno dodat, že u nás nepochodil a tak vesele odkráčel dál. Vtipné ale bylo, že asi dva metry od nás stála policejní patrola a možná i všemu přihlížela. A možná taky na nás šili místní nějakou boudu, že? 😊

 

Další den jsme se vypravili do nedalekého slovutného komplexu Angkor Wat. Vstupné činí závratných 37 dolarů na jeden den, my ale zvolili výhodnější tarif, čili jsme si koupili za 62 dolarů vstupné na tři dny. Náš roztomilý tuktukář jménem Smey (můžeme ho směle doporučit) nás vzal na tzv. velký okruh. Jako všichni jsme prorazili jižní branou do areálu a mířili na sever do chrámu Preah Khan, kde jsme mimo jiné i prvně ochutnali coconut fruit. Dále jsme zamířili na východ do místa Neak Pean, což je ostrůvek uprostřed velkého uměle vytvořeného jezera. Uprostřed ostrůvku se pak nachází zajímavá kruhovitá svatyně, již stráží dva bájní hadi naga a okolo níž jsou na každé světové straně malé svatyňky symbolizující lva, koně, slona a člověka. Rozhodně zajímavé místo. Dále jsme pokračovali asi 20 kilometrů na sever, kde se nachází chrám Banteay Srei. Jedná se o ruiny malebného chrámu, který je unikátní svými velice propracovanými řezbami/rytím na svých zdech. Některé byly opravdu detailní. Díky této unikátní detailnosti je tento chrám občas nazývám ženským chrámem, protože možná jen jemná ruka ženy by dokázala takovéto rytí vytvořit. Co si ale opět nemůžu odpustit, je zmínka o naší negativní „dopravní“ karmě, takže asi nikoho nepřekvapí, že náš tuk tuk po cestě do chrámu píchnul kolo. 😊 Po návratu z Banteay Srei jsme se opět ocitli v komplexu Angkor Watu a vzali to přes chrám Ta Som a East Mebon, až jsme naše putování pro tento den ukončili v chrámu Pre Rup, odkud je údajně pěkný výhled na západ slunce. My ale na něj nečekali a jeli se spíš domu pořádně vyspat, protože další den byl Štědrý den, tak abychom na něj byli dostatečně přichystáni.

 

A je to tady. Je 24. prosince 4:45 ráno a my vyrážíme z ubytka, abychom stihli východ slunce nad Angkor Watem. Ačkoliv je to až nekřesťanská doba na vstávání, tak doufáme, že uvidíme místo zlatého prasátka alespoň zlatavé sluneční paprsky, které roztančí magický orchestr nad Angkor Watem. Na jednu stranu to je unikátní způsob, jak strávit Štědrý den. Na druhou stranu, nebyli jsme jediný, koho to napadlo. Při čekání před Angkor Watem jsem si spíš připadali jak na Václaváku při oslavě nového roku. Budiž. Pomineme-li ten turistický humbuk okolo, tak zrcadlení se siluety chrámu v jezírku před ním je opravdu skvostné. Stejně tak pohled z horního patra chrámu je nádherný. Z Angkor Watu jsme pak pokračovali do chrámu Angkor Thom. Jeho součástí je chrám Bayon a Baphuon. Druhý zmíněný chrám má štěstí, že potom, co ho archeologové rozebrali do základů, ho opět dokázali přes jistá úskalí sestavit do původní podoby. Na jeho západní stěně se pak zvenku schovává vyobrazený velký ležící Buddha. Je snadno přehlédnutelný, poněvadž v podstatě Buddha je onou zdí. 😉 Poslední zastávkou tohoto našeho tzv. malého okruhu po Angkor Watu byl chrám Ta Prohm. A upřímně řečeno, byla to de facto taková třešnička na dortu a zároveň rozloučení se s Angkor Watem. V ruinách chrámu Ta Prohm jsme poznali opravdovou mystičnost a poetičnost khmerské historie. Je zde patrný prastarý boj mezi člověkem a nezdolnou přírodou, která nakonec pohlcuje tento lidský výtvor alias kamenný chrám svými kořeny a vegetací. Prosté, ale úchvatné. Ne nadarmo tento chrám představuje idealistický symbol novodobých lovců pokladů jako je Tomb Raider nebo Indiana Jones.

 

Odpoledne jsme se vrátili zpátky slušně vyčerpaní a nevyspalí. Proto jsme si lehce odpočinuli, užili si západu slunce na střeše našeho ubytka a za soumraku a poslechu vánočních koled se pustili do přípravy štědrovečerního hodokvasu. Ve finále to byla spíš parodie na klasickou vánoční hostinu. Měli jsme brambory a hovězí steak. Ale vážení, ani netušíte, jak jsme si ten steak užili, protože v Asii na něj jen tak nenarazíte. Nám se to nepoštěstilo osm měsíců. 😊 A to jsme ještě zapomněl dodat jeden střípek Vánoc. Jako nejroztomilejší vánoční dárek jsme dostali od Kuby a Debbie poctivou českou vánočku, vlastnoručně vyrobenou a dovezenou přes půl planety. Boží dárek. 😉 A aby jich nebylo málo, náš úžasný pan domácí Samnang nám všem nadělil tradiční kambodžský šátek a kopu manga. Ještě jednou děkujeme Santa Klausovi a celé jeho rodině přejeme jen to nejlepší a vřele jeho útulné ubytování White House doporučujeme.

 

Poslední den v Siem Reap jsme prožili tak nějak svátečně, respektive relaxačně, teda vlastně praním prádla, protože už jsme neměli kromě kambodžského šátku od Samnanga nic na sebe, zatímco co Kuba s Debbie se jeli podívat na hedvábnou farmu a na bource morušového. Večer nás pak náš osobní tuktukář Smey vzal do jedné místní restaurace na lokální dlabanec/barbecue. Seděli jsme okolo plynového vařiče, na kterém se hřála velká hliníková deska ve tvaru připomínající odšťavovač na citron. Na kopuli této desky se rožnily plátky masa a v prohlubni okolo se vařil vývar, do kterého se postupně házela všemožná zelenina. Zeleninový vývar jsme si poté dali do jedné misky, hotové masíčko pak do druhé misky s arašídovou a chilli omáčkou. Rozhodně to byl zážitek, jak být mezi místňáky, tak chuťově. Takto stylově zakončíme náš výlet do Siem Reap a Angkor Watu. 😉

 

Již dříve jsme psali o starodávném městě Bagan v Barmě. Stejně tak Ankor Wat představuje významnou duchovní památku, která kdysi v době své největší slávy byla hlavním městem khmerské říše. Nabízí se tedy lehké srovnání. Oba dva komplexy jsou ve své podstatě megalomanské. Bagan vede co do počtu zachovaných pagod, zatímco Angkor Wat si zachovává starobylou magičnost ve svých ruinách. A přestože je Angkor Wat největším náboženským komplexem na světě, tak nám přišlo, že ona náboženskost se již jaksi vytratila – mezi těmi tisíci turistů, prodavačů a tuk tuků pomalu mizí. Stejně tak si nepamatujeme, že bychom se museli někde zouvat, abychom nepošpinili posvátné místo, jinými slovy člověk by si ani neuvědomil, že je na jednom takovém místě zrovna je.

 

Na druhou stranu je obdivuhodné, že Angkor Wat stojí dodnes a přežil četná plundrování, a dokonce i éru Pol Pota. Sochy s uřezanými hlavami na mostech jsou jasným důkazem, že čas (a hlavně člověk) dal opravdu Angkor Watu pěkně zabrat. Bagan a i Angkor mají společně historickou významnost i majestátní rozlehlost. Určit, který komplex z nich je zajímavější, je obtížné. Každý má něco do sebe. V Baganu pro nás bylo nejvíc dech beroucí, když jsme si mohli vylézt na nějakou pagodu nebo kopeček a mohli se kochat nádhernými rezavými špičkami, které vykukují ze zeleného moře stromů. V Angkor Watu nás zase nejvíce naplnilo, když jsme se zastavili uprostřed rozbořeného chrámu a kochali se kamennými ruinami, ze kterých vyrůstaly obří stromy a jiná vegetace. Kochali se, jak příroda a čas utvářely toto místo a dýchali onu historičnost. Co ale mají oba dva komplexy společné, jsou davy turistů od časného rána do večera, čili najít si „své“ místečko, kde by se dalo tak říkajíc rozjímat o dané historii o samotě, je téměř nadlidský úkon.

 

Za jeden den se Angkor Wat určitě nedá stihnout. Tři dny jsou tak nějak ideální. První den si vzít tuk tuk a udělat velký okruh, druhý den si třeba půjčit kolo a udělat malý okruh a třetí den po zkušenostech si udělat představu a vytipovat si klidná místečka v určitých časech. Pak teprve člověka uchvátí ta historičnost a uvědomí si, na jaký prastarý artefakt minulosti to hledí. 😊