Raja Ampat – třetí díl

with Žádné komentáře

Přejezd člunem z Beser Bay do Sea Fans Homestay trval asi dvě hodiny. Sami dva s jedním lodivodem jsme si na otevřeném moři připadali strašně malinkatí a ztracení. Zdárně jsme ale dorazili do destinace. Opět nás přivítal malebný ostrov, vesměs bodří domorodci a dřevený bungalov na pláži. Na ostrov Manyaifun jsme primárně dorazili s cílem, že odtud chceme podniknout výlet na ostrov Wajag. Podle našich informací to měla být epická vyhlídka. A tak jsme se na ni nezměrně tešili. Počasí nám ale nebylo nakloněno a tak až třetí den jsme mohli vyrazit na výlet.

 

Do té doby jsme dělali to, co se dalo očekávat. Váleli se v bungalovu, brouzdali po pláži, dělali malé šnorchlovací výlety po okolí, ládovali se kokosem. Domorodci dokáží kokos otevřít a vydlabat s pomocí tupého nože a skillu za minutu. My s naším superostrým nožem a žádnými zkušenostmi se dobýváme do kokosu ještě teď… Ač se nás v Sea Fans Homestay sešlo po skromnu – Já, Jíťa, Jazmin, Prisca – podnikali jsme bláznivé výlety. Ať už to byl večerní výšlap na jedinou horu na ostrově nebo noční šnorchling. To je tak, když vezmete podvodní baterku, vůbec vám nevadí, že stejně nic pod sebou nevidíte a jdete hledat noční potvory. My měli kliku a narazili jsme na humra s veledlouhými tykadli a taky na úžasného ‚walking sharka‘ (čeleď žralůčkovitých). Měl asi tři čtvrtě metru, barevně vypadal jak ušmudlaný leopard a když se přesouval, tak se odrážel ploutvemi ode dna. Čili to vypadalo, jako by někam pochodoval. 😄

 

Pan Žabák vylézá ven až za tmy



Walking shark v akci


Na Wajag je cesta dlouhá. O tom jsme se přesvědčili sami na vlastní kůži. Z ostrova Manyaifun až na Wajag nám to zabralo motorovým člunem zhruba tři a půl hodiny. Cesta na jednu stranu úmorná, páč na vás neustále paří slunko a s člunem to pěkně na vlnách kymácí. Na druhou stranu převelice dobrodružná a ve finále za ten výhled z Wajagu to rozhodně stojí. Nejprve jsme dopluli na jakési záchytné místo, pořídili si vstupenku do této přírodní oblasti a samozřejmě si dali vydatný oběd. Následoval přejezd k samotnému Wajagu. Náš člun zakotvil kdesi u strmého skaliska a naši lodivodi, jestli se nepletu, nám řekli něco ve smyslu ‚going up‘. Nu což, vyškrábat se nahoru by nebyl takový problém, kdyby ta stezička nebyla tvořena natolik příkrou, ostrou a zároveň kluzkou skálou. Mám pocit, že nejedny kalhoty se při této cestě nechaly roztrhnout. Naše to ale nebyly. 😄 Potom, co jsme se vyšplhali za pravého poledne na vrchol Wajagu, jsme byli odměněni panenským výhledem na okolní seskupení ostrůvků a lagun. Výhled naprosto spektakulární. A po jistou chvíli jsme ho měli sami pro sebe, dokud nedorazil člun s dalšími několika lidmi. Prostě jsme věděli, že tenhle výhled za to stál a pro nás to bylo jedno z nejkrásnějších panorámat vůbec. 😮

 

Vyhlídka Wajag

Wajáááág


Mise splněna. Wajag navštíven. Oproti vyhlídce Piaynemo byl Wajag rozhodně mín turističtější, hůře přístupnější, ale o to více dramatičtější. No a kam dál? Máme ještě dva dny, než nám letí letadlo ze Sorongu. Rozhodli jsme se vrátit na místo, kde nám bylo víc než jen dobře – do Beser Bay za Boyem a jeho rodinou. A přímo do našeho bungalovu. Jupí! A Jazmin s Priscou jsme vzali s sebou, aby taky nasály místní podmanivou atmosféru. 🙂 Poslední den na Raja Ampat byl asi jeden z nejhorších, co jsme zažili. Fakt se nám odsud nechtělo. Loučení s Boyem, přestože probíhalo lámanou indonéštinou a angličtinou, bylo dosti emotivní. Co ovšem víme s naprostou přesností, je, že se na Raja Ampat vrátíme. To si buďte jistí. Nevíme kdy, ale víme, že někdy si to musíme zopakovat!!!

 

Raja Ampat je pro nás srdeční záležitostí. Bylo to takové vyvrcholení našeho indonéského tripu. A proč jsme si Raja Ampat tolik zamilovali? Důvodů je hned několik. Je to prostě Indonésie. Indonésie ve své ryzí podobě. Panenské a čisté ostrůvky daleko od civilizace, na které se dostanete pouze malým motorovým člunem. A čím dále od hlavního města Waisai plujete, tím méně lidí potkáváte a ještě méně signálu zachytáváte. Může se vám taky stát, že se dostanete na ostrov, kde nepotkáte vůbec nikoho. Exotičnost tohoto místa rozhodně pramení z jeho odlehlosti. Dalším důvodem je místní biodiverzita. Neznáme přesná čísla, ale troufáme si tvrdit, že místní svět a zejména ten podmořský, je nejrozmanitější a nejfantastičtější na světě.

 

Výšlap na Wajag

Tady to žije!



Život zde je v zásadě prostý. Jednoduché bungalovy, studená sprcha (anebo bucket shower 😄), rýže a zelenina, malý motorový člun a jeden dieslový agregát je standardním vybavením každého homestaye. Mobilní a datový signál témeř žádný. V jednoduchosti je ale síla. Bez jakéhokoliv informačního šumu jsme si užili necelé dva týdny totální exotiky. A to že nás to vyšlo dráž než obvykle, nás opravdu netrápilo. Jelikož se na ostrůvky musí spoustu věcí dovážet, tak tomu odpovídají i zdejší ceny. Vstupné do národního parku 1 000 000 rupií, noc v bungalovu pro dva s plnou penzí 700 000 rupií, loď na Piaynemo cca 5 000 000 rupií, loď na Wajag se může vyšplhat i na 10 000 000 rupií.

 

Raja Ampat je dost možná jedno z posledních míst v Indonésii, kde lze zažít hlavně autentičnost přírody a trochu i kultury, když připočteme bodré papuánce. Jsme nezkonale rádi, že jsme sem zavítali. Budeme hódně dlouho na tento ráj na Zemi vzpomínat.

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.