Ačkoliv jsme v Thajsku a konkrétně na Phuketu byli, rozhodli jsme se, že jej opět po letech navštívíme. Abychom byli upřímní, při naší první návštěvě se nám tu moc nelíbilo, protože nejsme fandové přeplněných pláží, nekončících nočních párty, ani hlučnosti našich ruských spoluobčanů. Tak proč jsme vlastně na ten Phuket jeli? Inu, poněvadž jsme potřebovali opustit Indonésii kvůli vypršení víz a taky proto, že jsme se konečně rozhodli, že se chceme naučit surfovat. A příznivý zářijový monzun na Phuketu nám k tomu měl dopomoci.

Na dalších odstavcích by jistě někdo očekával, jak se tu budeme rozplývat nad luxusními vlnami a naším surfařským umem. Bohužel tomu tak nebude. Náš surfařský sen zhatila zákeřná rýmička, která Jítě znemožnila jakoukoliv fyzickou a psychickou pohodu, a tak jsme zůstali trčet pět dní na Phuketu a o surfu si nechali zase jen zdát. Škoda, počasí by nám docela přálo, přestože byla sezona dešťů. Vlny rovněž vypadaly lákavě.

Štěstí v neštěstí bylo, že jsme bydleli sice u profláklé Kata Beach, ale zhruba 15 minut chůze od ní v klidné části, v levném apartmá, které nám poskytovalo solidní útočiště. Potom, co Jíťa jakžtakž dostonala, jsme si půjčili alespoň na dva dny motorku. Objeli jsme místní pláže Kata, Karon a Patong, dále se mrkli na jižní cíp a vyhlídku Phromthep Cape, a nakonec poseděli u sochy velkého Buddhy na hoře Nakkerd. Chtěli jsme se podívat ještě do Phuket Townu, kam nás táhla koloniální architektura a údajný klid, ale to jsme nakonec nezvládli.

Co nás ale dostalo, pakliže pomineme kvanta turistů plácajících se na plážích (i když byla mimo sezona) a noční eskapády našich ruských sousedů na ubytku, byly policejní kontroly motorek na silnicích. Motorku jsme měli půjčenou pouze dva dny, ale stavěli nás hned dvakrát, což se nám za čtvrt roku v Indonésii nestalo ani jednou. Policisté kontrolují, zda máte řidičák na motorku. Problém je ale v tom, na evropském řidičáku je napsáno, že máte povolení řídit jen vozidla skupiny B (není nikde zmínka o motorce). A na tom oni vydělávají. Proto je třeba mít mezinárodní řidičák.

A jelikož jsou místní policisté mazaní a vědí, na co zaměřit, chtějí vidět pouze řidičský průkaz. Když neprokážete, že máte oprávnění řídit motorku, tak automaticky platíte. Spousta turistů ukáže evropský řidičák, který má označenou pouze kategorii B a v tom případě jsou policisté nesmlouvaví. Když jim ale ukážete mezinárodní řidičák, nechají vás na pokoji. My ho samozřejmě máme (jeho pořízení je za babku), takže jsme jen tiše soucítili s ostatními nevědomými turisty.

Celkově vzato, Phuket mimo sezonu se ještě dá zvládnout. Ceny jsou příznivější, vlny vypadají dobré na surf, potkáte méně turistů. Jedině počasí může být nevyzpytatelné a taky je otázka, co dalšího se tu dá dělat kromě válení se na pláži nebo v moři. Abychom to shrnuli, v hlavní sezoně se tu rozhodně nikdy nepotkáme.

Poznámky k dopravě: taxi z letiště na Kata Beach stojí 1000 THB, kdežto sdílený minibus 200 THB na osobu; za půjčení si motorky mimo sezonu zaplatíte do 150 THB na den; silniční kontroly motorek jsou časté