Do města Nyaungshwe, které se nachází na severním okraji jezera Inle, jsme dorazili nočním autobusem časně z rána. Sotva jsme se stačili probrat, naše bagáž byla již vyhozena z busu a tak nám nezbylo, než ji popadnout a dotlapat na ubikaci. Nemělo cenu jít se dospat, a proto jsme vyrazili do města, konkrétně na trh Mingalar. Místní tržiště je obrovské, po ránu lehce přeplněné davy domorodců, ale rozhodně to stálo za to. Po této obchůzce jsme si vyhlédli lodičku a vydali se vstříc jezeru Inle. Ceny jsou lidové, my platili 15 000 MMK za loďku (všechny jsou tak nějak stejné, na délku mají zhruba 8 metrů, disponují super hlučným motorem a všechny odplouvají od mostu na západě Nyaungshwe) a na jezeře jsme strávili několik hodin a propluli několik zajímavých míst. Počasí se to ráno moc netvářilo, pár kapek během plavby spadlo a díky studenému větru nám dokonce bylo chladno. Celkově se dá říct, že zdejší oblast je chladnější i díky tomu, že se nachází ve vyšší nadmořské výšce (cca 880 m n.m.).

 

První zajímavostí potom, co proplujete několika kilometrovým kanálem a vydáte se na samotné jezero Inle, jsou rybářské lodičky, na nichž místní předvádí své rybářské dovednosti, jako je veslování a držení pádla pouze nohou, při čemž ještě zvládají líčit sítě. Poté jsme propluli malebnými vodními zahradami, kde se pěstuje hlavně zelenina, až jsme dopluli úplně na jih do plovoucí vesnice. Naše loďka kličkovala mezi všemožnými domečky postavenými na kůlech, až jsme dokličkovali k pagodě Phaung Daw Oo. V plovoucí vesnici je rovněž spousta rukodělných dílen, po kterých se vás vaši lodivodové nebojí protáhnout. Některé jsou zajímavé a poučné, jiné méně. Samozřejmě, kupovat suvenýry nemusíte, pakliže se rozhodnete, že ano, tak si připravte hlavně dolary. Výrobna textilií nám přišla asi nejzajímavější, protože jsme nejdetailněji nahlédli do tajů výroby longyi (podobné sarongu, nosí se výhradně v Barmě), a jiných šál a šátků. Za zmínku stojí, že se textil vyrábí nejen ze syntetiky a bavlny, ale také z lotosu. Pak jsou zde další dílny alias prodejny suvenýrů jako třeba klenotnictví, loďařství, balírna doutníků, nebo výrobna papírových paraplíček. U posledně zmíněného můžete potkat pár dlouhokrkých žen. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v pagodě Nga Phe Kyaung (známá jako Jumping Cat Monastery). Nutno podotknout, že koček se potuluje okolo pagody spousta, ale že by skákaly, jak místní mniši pískají, to rozhodně ne. Spíš se vyhřívají, nebo lépe řečeno, chrní na sluníčku. Po návratu do Nyaungshwe jsme shledali výlet lodí příjemně pohodovým, a proto jsme další den vyrazili na jezero Inle znova. Zbytek prvního dne jsme strávili různě, někdo odpočinkem, někdo usilovným praním prádla, ve finále zbytečným, poněvadž ani za pár dní v té zimě neuschlo. 😊

 

Další den jsme začali jak jinak než bohatou snídaní. Někteří z nás (ti odvážní samozřejmě) si dali nudlovou polévku nazvanou podle zdejšího kraje Shan. A dobře udělali. Dle místní receptury obsahovala mazlavé nudle, arašídový vývar a koriandr. A chutnala báječně. Řádně posilněni jsme opět vypluli na jezero, tentokrát ale s jiným cílem, jímž bylo doplout do vesničky Indein. Ta se nachází přes pět kilometrů západně od jižního cípu Inle a je nutné tam doplout úzkým přítokem proti jeho proudu. Samotná plavba tímto místy opravdu těsným kanálem byla vzrušující. Od mostu v Indeinu se táhne směrem na jihozápad dlouhé schodiště nahoru lemované kvanty dotěrných trhovců prodávajících všemožné suvenýry. Po obou stranách této dlouhé a pro turistovu peněženku smrtící cesty jsou ruiny stup, které rozhodně stojí za omrknutí a jsou snadno přehlédnutelné přes všechny ty krámky. Na vrcholu vás čeká odměna v podobě velkého kompaktního souboru zachovalých a různě tvarovaných a barevných stup, které zde údajně začal již budovat indický vládce šířící buddhismus Ashoka. A jestliže chcete spatřit Indein v celé svojí kráse, stačí pokračovat dál na jihozápad a vyšplhat třeba k nedaleké zlaté stupě, odkud je i pěkný výhled do krajiny. Indein a Inle se v podstatě dá časově stihnout během jednoho dne, stačí si ke standardnímu výletu po Inle připlatit tři až pět tisíc kyatů. Cestu zpět jsme si opět na loďce užili a vrátili se natolik vyrelaxovaní a nabytí energií, že jsme si na zbytek dne půjčili kola a projeli si pár míst v okolí Nyaungshwe. Jedním z nich byla severně od města krásná dřevěná pagoda Shwe Yan Bye. Druhým místem bylo vinařství Red Mountain na jihozápad od města, kde jsme okoštovali nabídku místních vín (ucházející) a pokochali se při tom západem slunce. Den jsme zakončili večeří na balkonku sympatické hospůdky Pan Na Thar a pozorováním večerního mumraje na hlavní ulici.

 

Poslední den jsme na večer měli nachystané lístky opět na noční přejezd autobusem tenrokrát do Mandalay, čili jsme měli akorát tak čas na prozkoumání jednoho místa v širším okolí Nyaungshwe. Nakonec jsme zvolili posvátné místo Pindaya ležící zhruba 50 km severozápadně. Jedná se o komplex vápencových jeskyní, které ve svém nitru ukrývají více než osm tisíc vyobrazení Buddhy. Zajímavý je nejen dechberoucí počet podobizen Buddhy, ale také variace různých stylů jeho vyobrazení počínaje 18. stoletím až dodnes. Toto významné poutnické místo je rovněž obestřeno několika legendami. Údajně jedna ze zasypaných cest vzadu jeskyně vede do starodávného města Bagan. Nebo se vypráví příběh o sedmi princeznách strážených obřím pavoukem, které vysvobodil princ Kummabhaya. Podobizny prince a pavoukovce jsou přítomny u vchodu. Souvislosti s jeskyní Pindaya nám ale unikají. 😀

 

Tímto výletem jsme završili příjemné časy u jezera Inle a před námi je devítihodinová cesta do Mandalay. Nyaungshwe je určitě dobrá základna pro plavby po jezeře i drobné výlety po okolí. Klima zdejší oblasti je příjemné, na jezeře chladnější, takže občas budete muset na sebe nějakou tu vrstvu přihodit. Inle bylo dozajista pohodovým zpestřením našeho barmského putování a těžce jsme se s ním loučili.