V Indonésii nečekejte kdo-ví-jak těžce stravitelná jídla. S masem se tu moc nepracuje, protože je ho málo. Když si ale třeba objednáte něco s kuřetem, ve většině případů je tam víc kostí než kuřete. O to více zde pracuje se zeleninou nebo rybami. Díky tomu, že většina Indonésie je islámská, tak vepřové tu moc nenajdete. Jako příloha vítězí rýže, dává se snad ke všemu – k snídani, obědu i večeři. 😀 Indonésané rádi věci smaží a taky rádi super pálivé. Porce jídel bývají vesměs menší. Ceny v bistrech a restauracích jsou ve srovnání s Českem zhruba dvakrát nižší. To ale neplatí pro pivo, které je asi třikrát dražší než u nás. Existuje de facto jedna značka piva Bintang. Skoro v každém bistru najdete na stole na dochucení kecap manis (sladká sojovka) a sambal (čili sos). Jídla jsou pak obecně prostá a jednoduchá, tím ale samozřejmě nechceme říct, že jsou špatná!
Nejčastějšími supermarkety jsou Indomaret a Alfamart. Nenajdete v nich ale nic zajímavého, spíše jen pití, instantní věci a drogerii. Za to Multi Mart má výběr velký, ale tento hypermarket není všude. Proto v Indonésii jsou trhy hlavním zdrojem masa, zeleniny a základních ingrediencí. Výběr tvrdého alkoholu v obchodech je malý (anebo spíš žádný) a někdy vám ho prodají pouze v určitých hodinách.
Rádi se podělíme o několik tradičních jídel (bohužel pouze písmem a ne doslova), na která jsme během našich cest po Indonésii narazili. 🙂
Bakso – obvykle vývar s hovězími masovými koulemi, nudlemi a zelím
Mie goreng – smažené nudle, obvykle se zeleninou, ale i s kuřecím, vejcem (telur), nebo speciál (vše dohromady)
Nasi goreng – smažená rýže, stejné jako u smažených nudlí
Kuah – obecně polévka, často nudlová, či zeleninová
Nasi putih – čistá rýže
Nasi campur – rýže s variací masa, zeleniny, krupuku
Cap-cai – mix smažené zeleniny (především mrkev, zelí, houby, květák, kukuřice)
Gado-gado – salát z lehce povařené zeleniny s oříškovou omáčkou
Kangkung – vařený vodní špenát, nejlépe chutná s česnekem (bawang)
Urap – zeleninový salát s nastrouhaným kokosem
Rendang – opravdová lahůdka, hovězí v pálivé kokosové šťávě
Sate (satay) – špíz z jakéhokoliv masa či tofu, často podávaný s arašídovým dipem
Ayam pansuh – kuře se zeleninou, které se připravuje v bambusu na ohni
Gulai – kousky masa a zeleniny v omáčce podobné kari (hodně kořeněné)
Ikan bakar – grilovaná ryba (ale samozřejmě může jít o jakékoliv jiné maso)
Ayam/ikan/sapi goreng – smažené kuřecí, rybí, hovězí maso
Babi panggang – grilované anebo opečené vepřové
Kerupuk – alias krupuk, smažené krekry, často s krevetovou příchutí
Tempeh – fermentované sójové boby, něco jako tofu, výborný je smažený
Pisang goreng – smažený banán, buď jako lupínky, nebo obalený v těstíčku
Bubur – rýžová kaše, s příměsí manioku, kukuřice, či dýně
Lemang – sladká lepkavá pochutina z rýže a kokosového mléka
Nejen rýží a nudlemi je člověk živ, a tak následuje seznam pro nás cizokrajného ovoce, které jsme měli možnost toho času ochutnat, nepočítáme-li všudypřítomné banány, papáju, mango, kokos, melouny, avokádo, či ananas.
Salak – alias hadí ovoce, jeho slupka vypadá jak hadí kůže, ovoce je sladko kyselé
Sirsak – další náš favorit, specifická chuť, džus nebo zmrzlina z čerstvého sirsaku je boží
Rambutan – takové vetší a o dost chlupatější liči, ale méně sladké
Durian – pro někoho král ovoce, pro nás král smraďoch, chutná jak olomoucké naložené v žumpě, ale i to má něco do sebe 😀
Marakuja – alias passion fruit, není nad to si ho utrhnout přímo ze stromu, a ještě lepší je, když vám je domorodec přímo a ochotně hází sám od sebe ze stromu dolů…bomba
Pitahaya – alias dragon fruit; spíš než konzistencí nás udivuje vzhledem a kaktusovitým původem
Sawo duren – je to celé fialové, vevnitř dužnaté a šlupku to má jako marakuja
Nangka – alias jack fruit, alias chlebovník; měli jsme ho jen ve vařené podobě s kokosovým mlékem
Karambola – alias star fruit, vzhledem připomíná hvězdici, chutná jak šťovíkovitá okurka
Nám v Indonésii rozhodně chutnalo. Byla to zase změna po české kuchyni – žádné řízky, gulášky, knedlíky, brambory, ani pečivo. Téměř jsme přestali jíst maso. A taky jsme tu zhubli o deset kilo. Celkově vzato, ingrediencí pro jídlo je málo (rýže je artikl číslo jedna), proto indonéská kuchyně hodně vsází na dochucení, koření a zejména čili. Když je hlad, tak se dá jíst i samotná rýže s čili, vážně. 😀