Mandalay nás přivítalo jak jinak než extrémně brzy ráno, čili jsme se museli pár hodin dospat v hotelu, než jsme město začali prozkoumávat. Najali jsme si postaršího dědulu, který neuměl téměř slovo anglicky a nechali se jeho maličkatým tuk tukem vozit po městě. První naše kroky směřovaly k „vychrtlému“ Buddhovi. Jedná se obří pozlacenou sochu Buddhy, respektive o jeho vyobrazení v jeho životní etapě, kdy žil extrémním asketickým životem při jeho snaze dosáhnout osvícení. Poté jsme se přesunuli dále na sever města k Mandalay Hill, kde se v podstatě nachází většina pamětihodností. Od úpatí Mandalay Hill jsme se nechali vyvést téměř až k vrcholu za drobný peníz. Od pagody Sutaungpye se nám naskytl pěkný pohled na město a okolí (obklopeni dalekými rovinami jsme si připadali, že stojíme na jediném kopci široko daleko). Zpátky jsme pak seběhli po téměř nekončících schodech ústících u dvou velkých soch chinthe (mýtické stvoření připomínající lva a gryfa obvykle strážící posvátné místo). Další naší zastávkou byly pagody Kyauktawgi, kde jsme se stali terčem jedné barmské rodinky a nechali se s nimi vyfotit alespoň na dvacetkrát a Sandarmuni, kde jsme si příjemně pokecali s místním taxikářem o životě a tak. Další zastávku představovala Kuthodaw pagoda přezdívaná také jako největší kniha na světě, poněvadž ukrývá 729 kamenných desek, do kterých byl vytesán buddhistický kanonický text Tripitaka. Poblíž se nachází pagoda Shwenandaw, známá rovněž jako Golden Royal Monastery. Zde lze za prvé obdivovat krásné dřevořezby tohoto teakového chrámu, ve kterém původně skonal významný barmský král Mindon v roce 1878, za druhé je nutné zaplatit vstupné 10 000 MMK. Za ty ovšem dostanete lístek platící i na několik jiných pamětihodnostech v Mandalay a jeho okolí, které spadají do tzv. archeologické zóny. Téměř vedle Shwenandawu leží pagoda Atumashi. Ta zvenku připomíná majestátní zikkurat, vevnitř ovšem zeje prázdnotou a v suterénu pagody to vypadá stejně jako v podzemním parkovišti. Poslední zastávkou pro tento den byl královský palác (Mandalay Royal Palace). Tento komplex zahrnuje 40 dřevěných budov zrekonstruovaných do původní podoby. Nejlepší přehled o komplexu, kterému dominují červené střechy a okolí, se vám určitě dostane z rozhledny v jihozápadní části. Celí vyhladovělí jsme den zakončili pořádnou večeří, respektive super pálivým zeleným kari s naloženým nakyslým bambusem (thajská restaurace Bai Mai).

Téměř celý další den jsme strávili v okolí Mandalay. Výjimkou byla návštěva významného poutního místa Mahamuni (znamená „velký mudrc“), jemuž dominuje velká bronzová socha Buddhy pokrytá patnácti centimetrovou vrstvou zlata. Každý den se toto místo hemží poutníky, kteří vzdávají holt jednomu z pěti podobenství Buddhy, údajně vytvořeném ještě za jeho života.

V Mingunu jsme se byli podívat na možná největší hromadu cihel na světě. Jedná se o pozůstatek cihlové stupy Mingun Paya, ze které se dochovala pouze spodní část. Kdyby ovšem tato stupa stála ve své celé kráse, byla by to dozajista impozantní stavba, nejen z hlediska velikosti, ale i proto, že by musela přežít bez úhony všechny zemětřesení ve zdejším kraji. Severně od Mingun Paya se nachází obří bronzový zvon (údajně svého času býval nejtěžším zvonem na světě) a krásně bílá pagoda Hsinbyume. Po krátké návštěvě jsme pokračovali dále. Poblíž mostu Yadanabon se nachází dvě zajímavá místa. Na pravém břehu Iravádí městečko Sagaing, kterému dominuje Sagaing Hill či nedaleko pagoda Umin Thounzeh Paya. Z obou je pěkný výhled do krajiny. Po obědě jsme zavítali do historického města Inwa, které je na břehu levém a rovněž bylo po několik staletí hlavním městem barmské říše. Do města jsme vstupovali z východu, kdy je nutné se přepravit lodičkou přes přítok Iravádí Myitnge (trvá pouze pár minut). Jen co se vaše noha dotkne země na výstupní stanici Oe Toke Tan, nezbavíte se dojmu, že potřebujete na projetí celé Inwy koňský povoz. Máme pocit, že během našeho dvouhodinového pobytu mezi hradbami tohoto starodávného města, nám koňský povoz nabídlo asi tak sto lidí, nebo spíš se nám ho snažili všemožně vnutit, což byla dost otrava. My jsme si ale město statečně procourali po svých. Koukli jsme do kláštera Bagaya Kyaung, k věži Nanmyin, na kterou se nedá vylézt, nebo k odlehlé pagodě Shwedigon. Ještě, než se začalo sluníčko zapadat za obzor, jsme se přesunuli do městečka Amarapura, kde se na jezeře Taungthaman nachází nejdelší teakový most na světe U Bein. Siluety lidí na mostě při západu slunce nás docela okouzlily, což se o nezměrném davu turistů na místě a okolo říct nedá.

Poslední den jsme si udělali výlet k vodopádům Anisakan, které se nachází u města Pyin U Lwin ležícího asi 50 km východně od Mandalay. Silnice směrem do Pyin U Lwin je extrémně klikatá i prašná a nějaká ta zácpa se pokaždé najde. Samotné vodopády jsou nádherné, místy možná hůř přístupné, ale podle hesla „kdo hledá, ten najde“ by neměl být problém, je najít. Co ale problém je, nebo spíše otravná záležitost, jsou místní v uvozovkách průvodkyně. Jakmile se vydáte od parkoviště směrem k vodopádům, připojí se k vám dvě a více místních žen, které se vás snaží průvodcovat, či jinak vám pomáhat po cestě. Za to samozřejmě očekávají peníze (5 dolarů za průvodce). A věřte, že se jich jen tak lehce nezbavíte. Přestože jejich přítomnost přímo nechcete, budou se vás držet jak klíšťata. Nevíme, kde se tyto mravy naučily, rozhodně to ale dojem úžasných vodopádů kazí. Po této anabázi jsme ještě navštívili pagodu Maha Ant Htoo Kan Thar a vodopády Pwe Kauk. Obojí se nachází poblíž Pyin U Lwin směrem na východ. Pagoda hojně oplývá zlatem a vodopády Pwe Kauk v podstatě ničím nevynikají.

Po třech celých dnech v Mandalay nastal čas se přesunout více na jih a přiblížit se tak Yangonu. Mandalay jako druhé největší město Barmy v podstatě tvoří takové centrum severu. Na nějaké to courání po městě to není. Avšak Mandalay na nás působilo sympaticky a docela i čistě. Museli bychom nejspíš zůstat déle, alespoň jeden týden, abychom stihli všechny zajímavosti, které jsou rozdrobené po celém regionu.