Poslední týden jsme se zašili do malé vesničky Sungai Pinang jižně pod Padangem na západním pobřeží Sumatry. Končil právě ramadán a začínaly oslavy Idulfitri (již zmíněno v předchozím článku). Tento článek bude věnován především projektu jednoho velice chytrého člověka a jeho kolektivu.

 

Ricky (indonésky Riki) je 35letý velice ambiciozní týpek pocházející z vesnice Sungai Pinang. Opravdu dřel, aby se dostal tam, kde teď je (studoval, začal od píky v turistickém ruchu, průvodcuje, mluví několika jazyky, nyní má svojí vlastní cestovní agenturu Authentic Sumatra atd.). V roce 2014 za pomoci kamarádů a dalších kluků z vesnice vybudoval Ricky´s Bungalow Beach (malé bungalovy na opuštěné pláži kousek od vesnice). Téměř všechen příjem od turistů se drží ve vesnici (60 % příjmu jde zaměstnancům (většinou mladí kluci z vesnice) a jejich rodinám, 30 % na podporu chudým obyvatelům z vesnice studujících v Padangu a zbylých 10 % se schovává na urgentní transporty do nemocnice v Padangu.  A samozřejmě, všechny produkty (ať už jídlo, pití, ale také nábytek apod.) se kupuje od místních vesničanů. Krom této finanční podpory je také velkou výhodou, že díky turistům se tu mladí učí angličtině (a věřte, že mluví kolikrát o dost lépe než my), což je velká investice do jejich budoucího pracovního života. Je důležité zmínit, že nebýt Rickyho projektu, o této vesnici by nikdo nevěděl. A byla by to neuvěřitelná škoda! 

 

To, co dělá toto místo tak výjimečným, je (kromě krásného výhledu) místní atmosféra! Místní kluci/zaměstnanci a samozřejmě majitel Ricky se o nás skvěle postarali, vždycky pomohli, poradili, zavtípkovali, po večerech zahráli a zazpívali, a neuvěřitelně vařili (kéž by si v ČR otevřeli restauraci, bych tam byla pečená – vařená:)) Tak například Kim, osmnáctiletý neuvěřitelně milý týpek, který mluví plynulou angličtinou, furt má pozitivní přístup a skvěle zpívá (dostal se i do  top 30 „Indonésie má talent“ – nebo tak nějak). Asri, mladý a velice zodpovedný kluk (a velice pěkný), který by se měl stát profesionálním kuchařem. Del, který se snažil učit naše slovíčka (např. horko – šlo mu to líp než nám  některá slovíčka v Minang:)). Společně vytváří tak přátelské prostředí, doplňují se. Při večerním zpěvu hraje jeden na kytaru, a tři se střídají ve zpěvu. Je strašně příjemné je pozorovat do pozdního večera.  

 

Zažili jsme tady spoustu super věcí. Byli jsme šnorchlovat (ačkoliv korály kolem pláže jsou již mrtvé,  na počtu ryb se to rozhodně neprojevuje). Hned první večer ve vesnici chytli neuvěřitelně velké ryby (nějaký druh tuňáka), tak nám a dalším turistům je večer servírovali k večeři. Lepší rybu jsme nejedli! Poté jsme téměř každý den byli ve vesnici. Koukali jsme na fotbalové zápasy (fotbalové hřiště byla i příjezdová cesta, pastva pro kozy, slepice, ale i buvoly, dětské hřiště na pouštění draků atd.). I přesto byly některé zápasy lepší než naše fotbalová liga. 😀 Zúčastnili jsme se oslav Idulfitri, ochutnali jsme jejich slavnostní jídlo, dali si okružní procházku po vesnici a se všemi se pozdravili. Pasivně jsme se zúčastnili závodů dvanáctiveslic. Byli jsme navštívit místního řezbáře Donnyho, který studoval řezbařinu několik let v Padangu a nyní vyrábí opravdu neuvěřitelné kousky. Snaží se také učit anglicky, aby se s turisty mohl lépe dorozumívat. 

 

Součástí Rickyho projektu je také podpora želvího centra. Po celý rok do zátoky připlouvá spousty druhů želv, a některé bohužel s nějakými zdravotními problémy. Toto centrum se snaží želvám pomáhat a poté je vrátí do moře. Po dobu, co jsme tam byli, měli 5 želv (4 dlouhohlavé a 1 želvu zelenou). Dvakrát nám dovolili je umýt.  Řekněme, že želvy, když je držíte v ruce, tak s vámi hrajou plácanou.:D Ale rozhodně to byl zážitek. 

 

Rovněž jsme přiložili ruku k dílu, neboť Ricky rekonstruoval svou restauraci a tak nám dovolil, že mu můžeme zkrášlit stěnu čímkoliv, co nás napadne. Kosočtverce jsem Honzovi zakázala, tak alespoň udělal jiný návrh a já jej patřičně realizovala. Úplné graffiti. Posuďte však sami. 😀

 

Po měsíci na Sumatře jsme přišli na to, že Sumatra (a možná celá Indonésie) je o lidech. Samozřejmě má nádherná místa apod., ale lidi, co žijí například tady, nikde jinde nenajdete! Od obyvatel této vesnice bychom se mohli v mnohém učit, když tolik v EU prosazujeme princip solidarity. KLOBOUK DOLŮ, RICKY!