Nemohli jsme se nabažit města Bukittinggi a okolí, a proto jsme podnikli ještě jeden krátký, ale o intenzivnější výlet (pouze den a půl), tentokrát do nedalekého Harau Valley, nacházejícího se cca čtyřicet km od Bukittinggi. V našem známém De Cock Cafe jsme si od Budiho (místní kořen) půjčili motorku a vyrazili. První den jsme se stihli pouze ubytovat v Abdi’s Homestay a podniknout menší procházku mezi rýžovými políčky. Odtud se nám naskytl krásný pohled na ploché údolíčko lemované skalnatými kopečky.

Druhý den jsme neodolali a přifařili se ke skupince turistů na jednodenní trek místní džunglí, protože jsme stejně nevěděli, jak jinak strávit jeden den vyhrazený na tuto oblast. A mimo jiné jsme dobře udělali. Trek jsme ovšem započali drastickým výšlapem, div jsme duši nevypustili. Při tomto brutálním stoupání jsme měli daleko do houževnatosti místních průvodců či do fyzické kondice ostatních spolušplapajících. Ale zvládli jsme to a došli jsme do malebných jeskyní, kde nám jeden z místních průvodců ukázal své umění hry na bambusovou flétnu a zároveň líbivou akustiku jeskyní. Poté jsme pokračovali dále po vrcholcích kopců, kde se nám naskytly pěkné pohledy do okolní krajiny. Naneštěstí, během putování jednoho našeho průvodce píchla jedovatá včela do lýtka, tak jsme chudákovi poskytli alespoň fenistil na utišení bolesti. Všechny trable se ale dokáží zpravit jídlem, že? Tak jsme poobědvali u místních nasi goreng (smažená rýže) a bolest byla zažehnána. 🙂

Po výtečném obědě jsme měli dostatek času na vytrávení, a tak jsme po vzoru domorodců (myšleno lidí Minangkabo) zkoušeli hrát na onu bambusovou flétnu. Nutno dodat, marně. Některým z nás se dokonce podařilo vyloudit jakýsi podivný tón, ale jinak bída. Je to opravdu těžké, umí to pouze pár vyvolených jedinců, někteří dokáží hrát na flétnu i hodinu bez přerušení. :-O Po jistém nezdaru z hraní na bambus jsme se šli svlažit k nedalekým vodopádům. A jelikož nás tlačil čas a my se museli vrátit do Bukittinggi, opustili jsme naší malou výpravu a vyrazili zpět. Honza ovšem přijal velkou výzvu, a tak jsme se stavili opět u místních a zakoupili jednu bambusovou flétnu s příslibem, že se Honza naučí na tento nástroj hrát. Nebo se alespoň pokusí vyluzovat cosi. 😀

Z Harau Valley jsme se vrátili pozdě večer, lehce vyčerpaní (nejen z treku, ale rovněž ze samotné cesty, kterou jsme absovolali v jedné velké koloně), zato plní zážitků a bohatší o jeden zdejší tradiční hudební nástroj, který ještě musíme důkladně probádat…