V úterý jsme se rozhodli již přemístit do jiných zákoutí Malajsie, ráno jsme si lehce přivstali, sbalili se, zavolali si taxíka, aby nás odvezl do Kuahu, hlavního přístavu ostrova (veřejná doprava zde jaksi neexistuje, tudíž pokud jsme nechtěli jít 15 km pěšky, nebo něco ukrást, tak nejsou jiné možnosti než taxík). Loď do Kuala Kedah jela necelé 2 hodiny (nejsou to klasické otevřené lodě, spíše vodní autobusy, kde vyfasujete místo a na něm musíte sedět). Samozřejmě jako všude jinde, klimatizace jela na plno!Kuala Kedah je menší přístav v severní části Malajsie, nic moc zajímavého zde není, tak jsme si rovnou vzali taxíka a přejeli cca 15 km do Alor Setar, kde jsme přestoupili na vlak. Zde přichází velká pochvala, jelikož jejich železniční doprava je opravdu super – vlaky stylu elephanta, tiché, rychlé (cca 130km/hod), čisté a včetně menší svačiny! Mohli bychom se od nich učit (je ale třeba si uvědomit, že ale naše železniční síť je několikanásobně větší, tudíž asi není úplně na místě srovnání, ale nemůžu si pomoct!:)) A tak jsme se dostali do naší cílové destinace, do města Ipoh.

 

V Ipohu jsme byli ubytovaní v malém rastafarianském hostelu v novém městě. Co se města týče, na to, že je třetí největší v Malajsii, tak se dá říct, že je docela klidné. Velkou výhodou Ipohu je absence turistů. Za celé téměř tři dny jsme potkali tak 4 páry baťůžkářů. Asi proto tu jsou místní obyvatelé tak milí! Opravdu! Všichni se na nás usmívají, každý druhý tě jen tak pozdraví, projíždí kolem tebe na motorce a také tě pozdraví. Jeden pán nás svezl k budhistickému chrámu, když viděl, jak v tom vedru tlapeme, ačkoliv byl muslim a do jiných náboženských budov nesmí vstoupit. Zde sice autobusová doprava „funguje“, ale rozhodli jsme se využít mezi památkama spíše Uber, který je v tomto městě prý poměrně nový. A úplná spokojenost!

 

Během krátkého času stráveného v Ipohu jsme navštívili tři čínské jeskynní buddhistické chrámy: Kek Lok Tong, Sam Poh Tong a Perak Tong. Všechny chrámy byly zajímavé, zejména poslední dva byly hezky barevné a vyumělkované, nejvíce nás ale zaujal prvně zmínění Kek Lok Tong. Líbilo se nám, že zde byl klid, žádní turisté, krásná zenová zahrádka, chlad v jeskyni a drobné plastiky vyjevující místní symboly a krajinu, které lemovaly vchod do chrámu a zenovou zahradu. Ještě jsme si prošli staré a nové město oddělené řekou (nerozeznali jsme ale rozdíl mezi nimi, pozn. autora), koukli se na místní denní a noční trhy, objevili místní street art ve starém městě.

 

Dokonce se nám podařilo narazit v Royal Clubu na rugby Championship of Asia. Místní rugbyový tým je velice dobrý a Ipoh je tzv. symbolem malajského rugby. Atmosféra zde byla famozní. Nepochopili jsme úplně systém fandění, jelikož to vypadalo, jakoby každá škola vyfasovala jeden z týmů a těm fandila (hrála Malajsie vs. Filipíny, SAE vs. Srí Lanka). Rozhodně to byl zážitek a Malajsie Filípiny totálně rozdrtila, čili atmosféra na stadionu byla o to famóznější! Škoda jen že jsme nezůstali v Ipohu na vyvrcholení turnaje respektive na zápas o první místo mezi Malajsií a Srí Lankou.

 

Jak jsem již zmínila, bydleli jsme v menším rastafarianském hostelu. Ubytování odpovídalo ceně (cca 100Kč/os.). Co ale bylo velmi příjemné, byla neuvěřitelně prátelská obsluha, jinými slovy jeden kořen v místním baru. Nejprve nám dal nějaké hry, ať se zabavíme, zatímco čekáme na jídlo, pak už se k nám přidal a mastili jsme karty a kecali. Jeho jméno se prostě naučit nedalo, tak jen řekl:“call me Nip„!:). Později večer se k nám přidal ještě mladík Mark z ostrova Jersey. V podobném duchu se nesl  i druhý společný večer, než jsme vyrazili dál do Cameron Higlands.

 

Pár důvodů, proč navštívit Ipoh:

• místní vlakové nádraží
• dobré a levné jídlo de facto na každém rohu
• street art ve starém městě
• další rugbyový turnaj?
• oblast bez turistů
• místní obyvatelé!!!!