Z džungle velkoměsta do opravdové džungle

with Žádné komentáře

Tak a jsme na Sumatře. Bohužel jsme nemohli využít loď z Melaky, která jede přímo do přístavu Dumai na Sumatře, jelikož Dumai nepatří mezi jeden z mezinárodních přístavů v Indonésii a tudíž bychom nedostali zadarmo turistická víza na měsíc, respektive bychom si je museli zaplatit. Jeli jsme tedy do Kuala Lumpur a odtud přeletěli letadlem do Medanu, hlavního dvoumilionového města na Sumatře. Na terminálu v Kuala Lumpur nás zaskočila jedna maličkost – po odbavení a celní imigrační kontrole již nebylo možné si koupit láhev vody (a téměř skoro nic k jídlu). A rozhodně to nebylo tím, že byl ramadán. Je také fascinující, jaké máme štěstí na malé upištěné děti v letadlech kolem sebe (a nyní byli tři kolem nás!). Naštěstí let trval necelou hodinu, tak se to dalo vydržet. 🙂

 

Medan
Prostě Medan

Medan
Prostě Medan


Od ubytování v Medanu jsme měli zařízený transport z letiště a dobře jsme udělali. Řidič sice nemluvil anglicky, ale zato byl opravdu velice dobrý řidič! Co má být dvouproudá silnice, je zde desetiproudá a to mimo špičku! :D…Chodci, kola, první, druhá, třetí řada motorek, 3 řady aut a nesmím samozřejmě zapomenout na protijedoucí motorky a auta v tvém směru! Prostě pravý indonéský chaos! Až jsme se báli vystoupit z auta.

 

Medan nevypadal nikterak lákavě, tak jsme se do víru velkoměsta moc nehrnuli. Druhý den jsme měli opět domluvený transport přes ubytování do nedaleko vzdáleného (cca 95 km) národního parku Gunung Leuser s hlavní vesnicí Bukit Lawang. Odjezd měl být v 11 dopoledne, odjžděli jsme až po 13. hodině a to jsme ještě objížděli centrum další hodinu, jelikož jsme nabírali další lidi. Poté nás přeložili do jiného auta a konečně jsme vyrazili směr Bukit Lawang. Těchto 95 km jsme jeli cca 5 hodin a není se čemu divit (převrácecný náklaďák na cestě, krávy, husy, slepice na cestě, výmoly, retardery atd). Cestou jsme alespoň ochutnali ovoce „snake fruit“ (slupka ovoce připomíná hadí kůži), které nám trošku zlepšilo náladu.

 

Bukit Lawang
Bukit Lawang protéká řeka Bohorok

Bukit Lawang
Cestou do Bat Cave


Bukit Lawang je malá vesnice cca s 1500 obyvateli, ležící na břehu řeky Bohorok, na kraji jednoho z nevětších NP v Indonésii. Tento park je pod UNESCEM díky místnímu deštnýmu pralesu. V podstatě se do vesnice dá dostat pouze pěšky a nebo na motorce (pokud jsi ale VELICE dobrý řidič), auta se sem nevejdou. Je velice pěkné, že ačkoliv se tato vesnice stává dosti turistickou, a většina místních z turistického ruchu zde žije, stále si vesnice drží svůj tradiční ráz. Žádné velké betonové stavby, většinou takové malé bungalovy či chatrče. Místní jsou zde opět neuvěřtelné milí, ať už jsi místní, nebo turista. Všichni se smějí, zdraví nás, povídají si s námi. Opravdu zde vládne velice příjemná atmosféra!

 

Bukit Lawang
Hlavní „silnice“ v Bukit Lawang (pouze pro motorky)

Bukit Lawang
Přátelský ještěr


Hlavní činností, co zde můžete dělat, je trekování (o tom později jiný článek). Dále je zde možnost sjíždění řeky na raftu, nebo jen tak se procházet po vesnici a toulat se po okolí. Nedaleko se také nachází Bat cave (netopýří jeskyně). Do té jsme se vydali hned první den. Potřebujete zde průvodce, bez něj se zde neobejdete. Ne že by tolik vysvětloval, co kde je, ale spíše byste se v jeskyni ztratili. Rozhodně to byl zážitek. My si oblíbili příležitostné pinkání badmintonu a poté klidné posezení u řeky v našem ubytování (Rainforest Guesthouse). Společnost nám zde dělají opice, ještěrky a velcí čmeláci, k tomu studený drink, rovná se naprostá spokojenost!

 

Rain Forest Guesthouse
Kurt na badminton á la Indonésie
Bat Cave
Spící netopýři v Bat Cave

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.