Všechny cesty vedou do Bac Ha

with Žádné komentáře

Ze Sa Py do Ha Giang je to dlouhá štreka, takže jsme logicky udělali krátkou zastávku v Bac Ha. Strávili jsme zde dvě, teda vlastně tři noci, ale o tom až dále…

 

Bac Ha se nachází uprostřed horské krajiny. V samotném městě toho moc nenajdete, kromě pár ubytování, restaurací a jednoho bizarního paláce Lau Dai Hoang. Bizarní v tom smyslu, že tato oprýskaná stavba v koloniální stylu nezapadá do mozaiky klasického vietnamského městečka. O to více zajímavější je palác navštívit (vstupné 20 000 VND). Přes den zelo město prázdnotou, trochu nám připomínalo takové město duchů, když jsme projížděli vylidněnou hlavní třídou, a to bylo kolem poledního. Město se sice tváří ospale, ale údajně o neděli tak říkajíc vstane z mrtvých, protože se zde koná velký trh, což samozřejmě přivábí lidi z širokého okolí. O turistu jsme zde prakticky nezakopli, což nás v porovnání s posledními dny v přelidněné Sa Pě dosti těšilo.

 

Sídlo Lau Dai Hoang

Kráska a ušmudlané zvíře


První den, co jsme dorazili, jsme se ubytovali u jedné rodinky v klasickém dřevěném domečku na kůlech a užívali si klidného večera u kulečníkového stolu s pivem. Další den jsme vzali motorku a jeli se projet po okolí a zapadlých vesničkách (jmenovitě Ban Pho a Lung Phinh). Nebyla to dechberoucí podívaná, nicméně okolní kopcovitá krajina, které dominovaly jehličnaté stromy, nás naplňovala klidem, sympatiemi a trochu i pocitem, že jsme na nějaké české vysočině. Večer jsme zasedli s rodinou ke společné večeři a přidali se k nám i dva neznámí motorkáři. Podávala se rýže, smažená zelenina, dušená zelenina a maso. To bylo asi poprvé, co jsme ochutnali bůvolí maso. A nechť nám chudák buffalo odpustí, ale chutnalo báječně! Z neznámých motorkářů se nakonec vyklubali bodří Vietnamci Ngoc a Thao, kteří byli na několikadenním výletě po severu a další den se vraceli do Hanoje. Kromě probrání současné politické a ekonomické situace v Čechách i ve Vietnamu jsme stihli probrat spoustu dalších věcí. Dlouhý a příjemný večer to byl, čili ráno se vstávalo těžce. 😊

 

Rýžová (nebo kukuřičná?) pálenka naší paní domácí měla grády 🙂


Nedalo se nic dělat a vyrazili jsme směrem do Ha Giang. Počasí nám ten den moc nepřálo, po cestě nás chytl lehký deštík, ale hlavně nás deprimovala všudypřítomná mlha a mraky. Sotva jsme viděli na špičku našeho nosu. Směr na Ha Giang jsme ale chytili a už jsme si to směle drandili na východ od Bac Ha. Zvolili jsme nejkratší cestu, která nejvyšší kvalitou neoplývala, čili se jelo pomalu a v té mlze jsme jen těžce hledali jednotlivé odbočky. Jisté podezření jsme začali mít, když se na patnících, které lemovaly cestu, objevil ukazatel na jakési místo L. Phinh. Čím více, jsme se přibližovali tomuto neznámému místu, tím více jsme začali zjišťovat, že ono místo vlastně známe. Že se jedná o Lung Phinh, ve kterém jsme byli den předtím a že de facto jedeme v kruhu. Takže nám nezbylo nic jiného, než se vrátit se staženým ocasem zpátky do Bac Ha, neboť ten den bychom do Ha Giang už nedojeli. Nu což, i mistr tesař se někdy utne. 😉 Další den jsme zvolili trasu po hlavních tazích a zdárně a konečně jsme docílili města Ha Giang.

 

Vysočina Bac Ha


Asi se nám z Bac Ha nechtělo a něco nás tam podvědomě táhlo zpět. Sice jsme neměli takové štěstí, abychom zažili místní nedělní trh, ani jsme během našeho krátkého pobytu neviděli žádného příslušníka kmene barevných Hmongů (Flower Hmong), nicméně místní jehličnaté scenérie a klid horského maloměsta nás učarovaly dokonale.

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.