V Phnom Penhu za temnou historií Kambodži

with Žádné komentáře

Kambodžská historie má svá období světla i temna. Pakliže ale mluvíme o temnu, mluvíme o té nejtemnější historii snad ze všech. Druhá polovina 20. století byla pro Kambodžu doslova prokletím. Éra Pol Pota a jeho režimu zanechala po sobě více než tragickou stopu. Při návštěvě Phnom Penhu je možné se přiblížit této kruté historii, dozvědět se něco více a podívat se smrti téměř do očí.

 

Na úvod trocha historie. Pol Potovi se dostalo studia v Paříži a již tam začal sympatizovat s idejí komunismu. Po jeho návratu do Kambodži se stal jedním z nejvýše postavených hlav v kambodžské komunistické organizaci (Rudí Khmérové – Khmer Rouge). V roce 1968 zahájili Rudí Khmérové povstání proti tehdejšímu politickému režimu. Ten po sedmi letech občanské války vyústil ve výhru Rudých Khmérů, kteří se v roce 1975 dostali k moci. Z Kambodži chtěli vybudovat zemědělsko-zpracovatelskou velmoc v duchu tvrdého socialismu. Navíc se Kambodža měla oprostit od své minulosti, což znamenalo zničit veškerou dosavadní kulturu a společenské konvence a vytvořit úplně nové. Pol Potova krutá vláda byla u moci od roku 1975 do roku 1979 a během tohoto období vyvraždila zhruba dva miliony obyvatel. Přesné číslo ale neznáme, někteří uvádí i tři miliony. Představte si, že každý čtvrtý obyvatel Kambodži by se dneška nedožil. ☹

 

V roce 1975, kdy se Pol Potova organizace dostala k moci a obsadila celý Phnom Penh, většina obyvatel měst byla nucena se přemístit na venkov a pracovat na polích, na stavbě přehrad, v horším případě skončili ve věznicích. Pro obyvatele Phnom Penhu to bylo o to více obtížnější, jelikož většina z nich neměla zkušenost s tvrdou zemědělskou prací. V roce 1979 vpadla do Kambodži (po dlouhodobých sporech) vietnamská armáda a ukončila tak kambodžský teror. Pol Pot a jeho stoupenci byli nuceni se stáhnout a uchýlit se k partyzánskému stylu boje. To je ovšem nezastavilo od vraždění dalších kambodžských občanů. Jejich definitivní vraždění ukončila až v roce 1991 Pařížská dohoda. Během 90. let pak spousta stoupenců opustila Pol Pota, který v roce 1998 skonal, čímž se snad tato kapitola v kambodžské historii nadobro uzavřela.

 

Věznice Tuol Sleng

Éra Pol Pota rovnala se život za mřížemi, ve strachu anebo smrt


V Phnom Penhu se nachází jedno z bývalých nejbrutálnějších vězení na světě Tuol Sleng. Během Pol Potova režimu se z bývalé střední školy vytvořilo jedno ze 150 vězení v Kambodži. Cca 20 000 lidí (politici, vyšší třída, ale i běžní občané) zde bylo drženo, vyslýcháno, týráno a někteří z nich byli dokonce zabiti za neuvěřitelně krutých podmínek. Paranoiu Pol Poltova režimu dokumentuje i fakt, že byli zabíjeni často nevinní civilisté. Režim měl totiž strach z jakýchkoliv povstání. Takže po neustálém bití – někteří umřeli na nemoci a hladomor, někteří umřeli na vyčerpání, jelikož byli nuceni pracovat již od útlého věku a to v nepřijatelných podmínkách – vězni přiznali cokoliv, třebaže pracují pro KGB nebo CIA, přestože to nebyla pravda.

 

Zajímavostí pro nás byla role švédských „vyslanců“ v Kambodži. Gunnar Bergstrom, tehdejší předseda organizace Sweden-Kampuchea Friendship Association společně se třemi dalšími Švédy byli v roce 1978 pozváni, aby se podívali, že zvěsti, které kolují po světě o kambodžské krutovládě, nejsou pravda. Samozřejmě, že to, co delegace na místě viděla, byla pouze Potěmkinova vesnice. Bohužel po této návštěvě zúčastnění uvěřili a začali šířit nevědomě Pol Potovu propagandu. Přestože v roce 1979 byli Rudí Khmerové poraženi a v 1980 do světa pronikly fotky z vězení Tuol Sleng, i nadále zúčastnění Švédové trvali na svém, že se nic takového v Kambodže nedělo. Až na přelomu století Bergstrom přiznal svou chybu a to, že byl omámen sladkými ideály Pol Potovy doktríny.

 

Nedaleko od věznice Tuol Sleng se nachází místo jménem Killing fields, kde během pěti let Pol Potovy vlády bylo zabito cca 17 tisíc lidí. Vězni sem byli převáženi s vědomím, že se přesouvají do nějakého jiného tábora, případně že je propouští a vracejí se domů. Většina zde nestrávila ani noc a rovnou byla přesunuta či zavražděna hrozným způsobem (mačetou, sekerou, bambusovou tyčí do hlavy, zapálením, chemickými přípravky, respektive vším, co bylo po ruce). Kulky byly moc drahé a nebyly k mání. Někteří po zmlácení ještě žili, ale DDT, kterým byli posypáni po vhození do jámy, dodělalo špinavou práci. Nejhorší dojem ale na člověk padne, když navštíví „killing tree“, kde byly vražděny malé děti. Dozorci je prostě vzali za nohy a rozbili jim hlavu o strom. To je prostě šílené… Režim se držel zásady „pokud je vyvražděna celá rodina, nezbude nikdo, kdo by se chtěl režimu pomstít“. Součástí expozice je i „magical tree“, odkud každý večer a celou noc zněla hudba, aby zastínila křik a nářek umírajících. ☹

 

Magical three

Lebky obětí kambodžské genocidy


Zhruba uprostřed areálu stojí pagoda na památku všech zavražděných. Po zaplacení vstupného (6 USD) zde dostanete audio průvodce, který stojí za to si poslechnout. Trvá cca 2 hodiny, ale je plný informací a jednotlivých příběhů lidí, kteří zde byli zabiti anebo toto místo přežili! Když to člověk poslouchá, opravdu je mu z toho do pláče, poněvadž další Pol Potovo heslo znělo „je lepší zabít nevinného, než propustit viníka na svobodu“. Takže presumpce neviny zde opravdu nefungovala. Někteří vězni si své zločiny raději vymysleli, jelikož byli natolik drsně mučeni, že jen chtěli, aby to utrpení už přestalo…

 

Pro mě asi nejvíce fascinující je fakt, že hlavní aktéři této genocidy, která zabila téměř každého čtvrtého Kambodžana, jsou stále naživu. Někteří jsou ve vězení (ale pokud se jim dopřává luxusu stejně jako Kájínkovi nebo Brejvikovi, tak to asi není správně), v horším případě někteří jsou stíhání stále na svobodě. Upřímně řečeno, tito lidé si nezaslouží smrt, spíš utrpení a bolest, kterou sami způsobili…

 

Klobouk dolů ale před celou kambodžskou společností. Ačkoliv je éra Rudých Khmerů, dá se říct, tabu ke konverzaci, vypadá to, že se místní obyvatelé s jejich nedávnou historií smířili a nedrží zášť vůči těm, kteří v době genocidy stáli na druhé straně barikády. Kambodžská genocida je rozhodně strašákem v dějinách celého lidstva a ukázkou, jak jednoduché je sklouznout k takové tragédii. Tak snad odteď kambodžská společnost zažije jen období dobra…

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.