Rurální a klidný střed Lomboku

with Žádné komentáře

Téměř uprostřed Lomboku u úpatí velehory Rinjani se nachází vesnička Kembang Kuning, která nás přivítala příjemně chladným podnebím společně s místními dobrosrdečnými obyvateli. My v této venkovské krajině, které dominují všudypřítomná rýžová políčka, strávili celkem čtyři dny.

 

Rýžová políčka u Kembang Kuning

Lombok v překladu znamená „chilli“ 🙂


Jeden den jsme strávili trekováním po okolí. Zdejší kopečkovitá oblast je posetá mnoha a mnoha políčky, na kterých se mimo rýže pěstuje zelenina jako rajčata, kapusta, okurky, fazole, lilky a zejména chilli, a skýtá nejeden zajímavý pohled. Rýže se na těchto políčkách sklízí až třikrát do roka, v případě speciální lepkavé rýže pouze dvakrát do roka. První část naší tůry vedla mezi těmito malebnými políčky, po jejichž hrázích jsme poskakovali a často také balancovali, abychom nespadli do bahna anebo ze srázu. Druhá část nás zavedla do opičího lesa. Přestože jsme v něm strávili pouze půl hodiny, měli jsme sakra štěstí a zahlédli jsme hned několik plachých černých opiček. Nejspíš to byly Ebony Leaf Monkey, jejichž pekelný výraz nás dosti znepokojil. Poslední část jsme strávili brouzdáním vodou u vodopádu schovaného ve skále.

 

Mladá rýže
Černý opičák si nás měří pohledem

Vodopád Benangstokel


Po prvním dni, kdy jsme nahlédli dosti zblízka do tajů pěstování rýže a jiného zemědělství, jsme další den věnovali pozornost zdejší rukodělné výrobě. Místní ženy jsou totiž mistryně ve výrobě tradičního oděvu zvaného sarong. Sarong se zde běžně nosí, muži například při návštěvě mešity, ženy třeba jako každodenní oděv. Existují i slavnostní, které se používají při mimořádných událostech. Vyrábí se z bavlny ale i syntetiky a výroba jednoho sarongu může trvat i pět týdnů. A jelikož nám to nedalo, tak jsme podpořili místní obyvatele a jeden si zakoupili na parádu, na běžné nošení i na zahřátí po večerech. 😊 A protože místní jsou šikovní a dokáží ze zdejších surovin vytěžit maximum, vyrábí zde i různé předměty denního použití z bambusu, rákosí a ratanu. A Honza se samozřejmě zhlédl v tradičním ratanovém míči, se kterým se hraje sepak takraw a už ho nedal z ruky (jen bude zajímavé, jak se s míčem budeme tahat dalších 9 měsíců). 😀 Zároveň je možné sám si vyrobit vlastní kokosový olej, samozřejmě za pomoci a instrukcí místních expertů. Kokosový olej používají téměř na všechno, na vaření, na kůži, na vlasy atd. To už se nám ale do programu nevešlo, tak snad příště.

 

Tradiční výroba bavlněného sarongu

Domorodkyně jsou opravdu houževnaté


Další den jsme se vydali k nedalekým vodopádům Air Terjun Benang na území národního parku Rinjani. Vodopády byly krásné, ale bohužel nám nepřálo moc počasí, a tak jsme naší tour po vodopádech (celkem jsme jich viděli pět) spíš propluli, protože celý den pršelo a bylo nezvykle chladno. Takže jsme ani neměli potřebu se u vodopádů koupat a byli jsme rádi, že jsme nechytli rýmu z jízdy na motorce. 😀

 

Celkově vzato oblast Tetebatu (kde jsme bydleli a pohybovali se) na nás zapůsobila velice sympaticky. Zdejší krajina nutí člověka sedět a doslova civět na malebná terasovitá políčka. Stejně tak člověka uhrane klid, který zde vládne, oproti rušnému jižnímu pobřeží ostrova. A místní jsou pohostinní. Na našem ubytování nás každý večer přizvali, abychom s nimi poseděli na zemi a společně povečeřeli. Pohostili nás rýží, kterou vypěstovali na svém políčku a dali nám ochutnat místní kuchyně, které vévodí spousta zeleniny, někdy pálivé, někdy naložené v kokosovém mléce, jindy zase sušené rybičky anebo smažené placičky či tempeh. A dokonce při objevování jednoho zapadlého vodopádu v Kembang Kuning jsme s místní omladinou poseděli, bodře pokecali a též popili palmové víno, ve zdejších končinách známé jako tuak. Přežili jsme to, neoslepli jsme a co je hlavní, zdejší pobyt jsme si náramně užili.

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.