Přestože se naše roční putování pomalu chýlí ke konci, jsme rádi, že jsme zpátky v naší oblíbené Indonésii. Tentokrát jsme zavítali úplně na východ do Západní Papuy, konkrétně na souostroví Raja Ampat. Jedná se o lehce odlehlé avšak panenské ostrovy a ostrůvky, kam lidé jezdí za potápěním, šnorchlingem a odpočinkem.
Cesta vlastně odkudkoliv na Raja Ampat je strastiplná a především dlouhá. Z Ho Chi Minhu nás čekal přelet do Kuala Lumpur (KL), dále do Jakarty a odtud do Sorongu v Západní Papuy. Při letu z KL do Jakarty jsme ale zažili něco, co bychom nepřáli snad nikomu. Celkově dvakrát naše letadlo proletělo jakousi prapodivnou vzduchovou kapslí, přičemž vždy začalo strmě klesat, nebo spíš pocitově padat. Kdo z pasažérů na palubě neměl v ten moment žaludek až v krku, ten měl srdce v kalhotách. Tento nepříjemný pocit už určitě nechceme nikdy zažít, to nám věřte. A ačkoliv letiště v Jakartě nesnášíme, byli jsme převelice šťastní, že opět stojíme pekně nohama na zemi. Několika-hodinový přestup v Jakartě jsme skoro celý vyplnili opakovanými výběry hotovosti z bankomatu. Proč? 🙂 Poněvadž limit na jeden výběr byl pouze 2 500 000 IDR a my potřebovali s sebou spoustu peněz na Raja Ampat, kde se platí jen v hotovosti. Do Sorongu jsme také poprvé letěli s Batik Air, který mimo jiné spadá do Lion Group a mile nás překvapil velkým letadlem a také komfortem.
Notně nevyspalí jsme se brzy ráno vypotáceli z letadla na letišti v Sorongu, chytli taxíka do nedalekého přístavu a v devět už jsme odplouvali směrem do Waisai (hlavní městečko souostroví Raja Ampat). Z dvouhodinové plavby si nepamatujeme téměř nic, protože jsme vyčerpáním naprosto vytuhli. V jedenáctnáct hodin nás přivítalo rozpálené Waisai. Na indonéské poměry Waisai vypadá docela sympaticky. Je to spíš taková větší spořádaná vesnice. Pokusili jsme se tu na rychlo zařídit si lokální datovou simku, ale neúspěšně. Takže nás čekalo ve finále krásných deset dní bez internetu a skoro též bez signálu. A veřte nebo ne, ale byly to jedny z nejvíce osvobozujících dní. Naprostý digitální detox. Vřele doporučujeme. 😉
A kam dál z Waisai? To už pak záleží na vás, který z mnoha ostrovů a ostrůvků jste si vybrali za svou vysněnou cílovou destinaci. Na motorovém člunu vás někdo z ubytování, ve kterém hodláte nocovat, doveze až na dané místo. My jako první destinaci zvolili Beser Bay na ostově Gam, asi hodinu plavby z Waisai. Vyzvedl nás roztomilý Indonésan jménem Boy, který má Beser Bay na starost. Zde si dovolím lehce odbočit. Místní domorodci jsou asi nejsnědší, co jsme kdy viděli v Indonésii. Postavou jsou sice stejně malí, ale mají statnější muskulaturu a takovou drsnou buldočí tvář. Nebyli jsme v Papuy – Nové Guiney, ale asi takhle si představujeme Papuánce. Vliv australonéské rasy se zde určitě nezapře. A přestože na první pohled místňáci vypadají drsně a pro nás bělochy až nebezpečně, pod touhle grimasou se skrývají klidní a ohromně milí lidé. 🙂
Beser Bay se nachází na malém ostrůvku v jedné skryté zátočině Gam Bay. Už tu na nás čekal připravený bungalov na vodě a Boy nás rovnou z lodi vysadil na terásce před ním. Klidná a křišťálově čistá laguna bez odpadků (což je na indonéské poměry neuvěřitelné!), obklopená skálou a mangrovy, jenom pár dřevěnéných bungalovů na vodě, to vše napovídalo, že jsme hodně blízko ráje na Zemi. 😉 Pocit blaženosti nás přemohl a tak jsme podruhé vytuhli na matraci a v houpací síti před bungalovem. 🙂
Leave a Reply