Ze Si Pan Donu jsme se přesunuli asi sto kilometrů na sever do města Pakse. Město samo o sobě není ničím zajímavé, jedná se spíše o hlavní přestupní stanici de facto mezi Kambodžou a severním Laosem. Po jedné noci zde strávené jsme si půjčili na tři dny motorku a vydali se na severovýchod objevovat zákoutí vysočiny Bolaven Plateau.

Cesta z Pakse je na začátku dosti prašná, poněvadž místní komunikace podléhají rozsáhlé rekonstrukci, čili rouška nám přišla vhod. První zastávku jsme udělali u vodopádu Pha Suam. Jako místo na krátkou přestávku po cestě ideální. Dále jsme pokračovali až do vesničky Tad Lo, kde se nachází stejnojmenné vodopády. Zde jsme nakonec i přenocovali v sympatickém Fandee Guesthouse, který vede mladý Francouz. Ten se zároveň snaží pomoci místním vybudovat turistickou infrastrukturu a naučit místní mladé něco málo o turistickém ruchu. Drží se hesla „dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den, nauč ho chytat ryby a nasytíš jej na celý život“ a v tom s ním naprosto souhlasíme. 😊 Pozdě odpoledne jsme si ještě probrouzdali vodopády Tad Lo, které jsou nejen malebné a koukatelné, ale i koupatelné. Večer, co jsme seděli venku, se přikradla lezavá zima, takže jsme byli rádi, že jsme si s sebou vzali dostatek teplého oblečení. A další den za chladného rána jsme si dali opravdu výbornou francouzskou bagetu k snídani, která nás zasytila na zbytek dne.

Zhruba 15 kilometrů od vesničky Tad Lo se nachází jedno zapadlé místo, kde se můžete blíže seznámit se zvyky kmene Katu, který obývá zdejší končiny. Samozřejmě jsme se tam podívali, ale jelikož jsme zde nabyli tolika informací, že se nám z toho hlava málem rozskočila, schováme si to do dalšího článku. Rozhodně to bude poutavé a místy až neuvěřitelné čtení o zdejší kultuře. 😉

Od vesnice Tad Lo jsme si to namířili na jih do města Paksong, které jsme jen profrčeli a ani nás na první pohled moc nezaujalo. Nedaleko za Paksongem směrem na Pakse se pak nacházejí vodopády Tad Yaung a Tad Fane. Tad Yaung, osamocený ale pěkný, Tad Fane, majestátní až dechberoucí dvojvodopád, jenž padá hluboko do údolí řeky Houay Hen. Není divu, že místním lákadlem a atrakcí je zip-line vedoucí přes ukrutně hluboké údolí. Pokochali jsme se vodopádem i několika odvážlivci na laně a zamířili zpět do Pakse, odkud nás ještě ten den čekala cesta na jih do poklidného městečka u Mekongu Champasak.

V Champasaku jsme přenocovali a další den se vydali do nedalekých khmerských ruin chrámu Wat Phou. Chrám v podobě, jaké ho vidíme dnes, vznikl někdy mezi 11. a 13. stoletím, tedy v době největší slávy khmerské říše. Původně to byl hinduistický chrám, který ovšem nyní slouží jako posvátné místo buddhismu. Asi největší zajímavostí je poloha chrámu, neboť se rozkládá ve svahu. Má několik úrovní a z vrcholu se vám naskytne pěkný pohled na chrám, dva vodní rezervoáry před ním a do širšího okolí. Vstupné stojí 50 000 LAK. Chrám je rovněž na seznamu UNESCO. Někdy prý bývá Wat Phou srovnáván s věhlasným Angkor Watem v Kambodži. Z našeho pohledu je jediným společným jmenovatelem khmerský styl. V ostatním se dost rozchází – velikost, umístění i samotná koncepce areálu. Zároveň zde narazíte na menší počet turistů.

Odpoledne jsme odevzdali motorku a netrpělivě vyčkávali v putyce v Pakse večerní autobus do hlavního města Laosu Vientiane. Během této chvíle jsme tak nějak sumarizovali, co jsme za ty tři dny zažili. V Pakse nic moc není, víme o jedné slušné restauraci Daolin, takže kdybychom tu měli zhruba půl den nebo den volna na kulturu, stejně bychom si udělali výlet do chrámu Wat Phou. Do Bolaven Plateau zase jedete primárně za vodopády a odpočinkem. Noci a rána jsou chladná, přes den je příjemně, ale to je jasné, když jste na vysočině. Přírodní scenérie vysočiny nejsou bůh-ví-jak přenádherné, ale kdo hledá nějaké odlehlé místo od civilizace, určitě si nějaké to klidné místo u vodopádu najde. 😊