Národní park Bach Ma

with Žádné komentáře

Z Hue jsme si ještě udělali jednodenní výlet do národního parku Bach Ma. Ráno nás na hotelu vyzvedla jakási stará plechovka na čtyřech kolech a už jsme se to kodrcali směrem k parku. Mezitím nás průvodce začal pomalu seznamovat s místní přírodou a zároveň strašit všemi našimi zvířecími strašáky, od haďáků po pavouky podle toho, kdo se čeho bál. Všemu nasadil korunu, když pravil, že onen vyvolený, kdo chytí jednu pijavici, bude šťastlivcem dne. A kdo jich prý chytne dvacet, tak vyhraje jackpot. 😊 Bach Ma znamená v překladu „bílý kůň“ a je to jedno z nejvlhčích míst ve Vietnamu. Místní žulovité a hojně stromy porostlé kopce oplývají množstvím unikátní vegetace a zvěře.

 

Rhododendron Falls


Od brány národního parku je to dalších zhruba 20 km po panelové silničce až téměř k hlavnímu vrcholu Bach Ma. Náš kostitřas na houpavé cestě s občasnými strmými srázy pod námi nám odvahy nepřidával, ale své splnil. Bohužel, na území národního parku smí pouze vozidla cestovních agentur či „autorizovaných“ taxikářů. Ostatním zbývá jít pěšky, s motorkou vás do parku nepustí, ale upřímně řečeno, nevím, jestli bychom se chtěli plazit po rozpálené cestě do toho brutálního kopce dvacet kiláků, aby nás neustále míjely minivany s turisty…

 

Od konce silnice je to pak necelý kilometr pěšky až na vyhlídku. Po cestě lze narazit na podzemní tunel, zhruba 150 m dlouhý, který své využití našel během vietnamské války. Průlez skrz je docela švanda. 😉 Na kopci se pak nachází samotná vyhlídka. Původně to byla francouzská, a poté samozřejmě americká vojenská stanice. Ten den jsme měli hezké počasí, což údajně není tak obvyklé. Prý po většinu roku je špička kopce Bach Ma v mracích. Nicméně, i přesto jsme se potýkali se silným oparem vůkol, takže viditelnost byla horší.

 

Pohled z vrcholu Bach Ma

Socha Avalókitéšvary a Buddhy


Po návratu k autu jsme popojeli několik kilometrů zpátky, dostali vydatný oběd a poté vyrazili na údajně těžší variantu pěti kilo-metrového treku do džungle. Vše spočívalo v tom, že jsme se plahočili pár kilometrů úzkou a kluzkou stezičkou podél vody. Přes dřevěné žebříky, provazy podél srázů a skluzké kameny u vody. Nakonec jsme se v jednom jezírku po cestě zaslouženě smočili. Vše to takhle vypadá hrozně dobrodružně, ale když to sdílíte s dalšími patnácti turisty, kteří se plahočí jak šneci, tak to zas taková zábava není. A to nás posléze průvodce uklidnil, když řekl, že jsme opět klikaři, že nás je tak málo ve skupině, že prý normálně chodí i se třiceti lidmi najednou. Přestože nejsme věřící, v ten moment jsme se museli pokřižovat. 😊 Polední část výpravy nás zavedla k vodopádům Thac Do Quyen (Rhododendron Falls), které jsou opravdu stojí za to. Po cestě jsme opravdu zaznamenali červené rododendrony, takže název nejspíš sedí. 😉

 

Přestávka na koupačku

Kdo tam první žuchne, vyhrává…


Celá tato sranda nás vyšla na 600 000 dongů na osobu. Akorát máme dvojí verzi pohledu, jestli výlet stál za to. Celý den se odvíjel celkem na pohodu, často se jen sedělo nebo stálo, k tomu trocha té akrobacie, koupačka, dobré jídlo, rovná se příjemně strávený den. Na druhou stranu a na rovinu, je to výlet pro turisty a ne pro ces-tovatele. Je to škoda, protože Bach Ma nabízí spoustu přírody, ale tím stylem, jakým se odvíjí místní turismus, postrádá na atraktivitě. ☹ A hádejte, kdo se nakonec stal šťastlivcem dne? Odpovím si sám…JÁ! Grrr, cucáci jedni! 😊

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.