Lake Maninjau vás prostě uchvátí

with Žádné komentáře

Přestože jsme na Sumatře a někdo by očekával, že se budeme celé dni pohybovat pouze po džungli anebo chytat sluneční paprsky u moře, není tomu tak! I na Sumatře lze najít množství odlehlých a přesto klidných a teplotně příjemných míst, které se (možná) vymykají zdejšímu stereotypu. A jedním z nich je jezero Maninjau, vzdálené asi 50 km od města Bukittinggi. Najdete tu další oázu klidu a pohody, jezero sevřené do kleští okolními strmými a džunglí porostlými kopci.

 

Pohled z Puncak Lawang
Pohled na jezero z Puncak Lawang

Ty kopce jsou ale strmé...
„Uau, tak tyhle strmé kopce zdolávat nechci“


Navzdory faktu, že jsme již u jednoho jezera při našem pobytu byli, rozhodně se tyto dvě oblasti nedají srovnávat. Jezero Toba je o mnoho větší, žijí zde křesťanští Batakové a lze zde provádět velké množství turistických a zejména vodních radovánek. Jezero Maninjau je naopak malebnější (16 km na délku), žijí zde výhradně muslimové (potomci rodu Minangkabau) a jestliže sem náhodou zavítáte v období ramadánu, o to těžší zde bude nějaké vyžítí. Anebo nedej bože se přes den najíst. Nakonec vám nezbude nic jiného, než po vzoru místních, držet přes den půst. Ale co, dyť se svět nezblázní. 🙂

 

Vesnička na břehu jezera
Vesnička na břehu jezera

Rýžová políčka
Rýžová políčka před úpatím okolních hor


Ale ne že bychom zde nic nedělali. Půjčili jsme si motorku a objížděli si jezero kolem dokola a vyjeli si i nedalekou vyhlídku Puncak Lawang, ze které se nám naskytl krásný pohled na celou oblast. Jinak jsme trávili dny na břehu jezera v našem extra příjemném ubytování Eka’s bungalows, kochali se západy slunce, pozorovali um místních rybářů křižujících jezero na vyřezávaných kánojích, užívali si rychlého připojení k internetu (solidní wifi aby člověk na Sumatře pohledal), a obecně relaxovali. Ano, víme, trochu jsme ubrali na akčnosti, ale jednou za čas to bodne.

 

Západ slunce u jezera Maninjau
Západ slunce u jezera Maninjau

Rybář
Rybář kladoucí nástrahy obyvatelům jezera


Zároveň jsme po setměních testovali místní kuchyni. Hned první den jsme si v jednom bistru dali grilované kuře (ayam daging) a hovězí v kokosové šťávě (sapi rendang), obojí s rýží a obojí vynikající. Nejlepší ale byla grilovaná ryba (ikan), kterou jsme dostali od místních, kteří nás pozvali na posezení a grilovačku ku příležitosti oslavy narozenin našeho pana ubytovatele Wibiho. Příjemné posezení a kulturní obohacení to bylo. V jednu chvíli jsme si dokonce připadali jak u nás doma, protože jeden z místních dovezl z Francie víno a salám, kterým nás pohostil – chuťová extáze. Vtipné bylo, že ostatní místňáci si salám prohlíželi ze všech stran obezřetně, nevědeli jestli ho loupat a jak jíst, po vínu se lehce ošívali, poněvadž nebyli zvyklí na onu trpkou chuť. Stejně tak bezradně jsme si i my připadali v onom bistru, když jsme si měli vybrat, co si dáme k jídlu, jelikož bistro bylo výhradně indonesia-friendly. 😀

 

Eka's Bungalows
Eka’s Bungalows

Průtrž mračen
Bouře ženoucí se přes jezero


Nicméně, je pouze na vás, jestli pobyt u jezera Maninjau vezmete lážo plážo a budete si užívat dechberoucích výhledů, nebo akčněji, půjčíte si vratkou dřevěnou loďku či budete zlézat strmé a nepřístupné kopce okolo (i místňáci mají respekt, poněvadž občas v džungli narazí na tygří stopy nebo se střetnou s velkými divočáky a to pak rychle berou nohy na ramena; občas jsou zde ale velkým problémem sesuvy půdy díky strmosti hor). Summa summarum, bylo nám tu opravdu krásně, až nás to nutí skládat básně. 😉

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.