Kuta podruhé, tentokrát v jiném světle

with Žádné komentáře

Ačkoliv jsme Kutu již navštívili, rozhodli jsme se nerozdělovat s našimi cestovatelskými parťáky a podívali jsme se do Kuty podruhé. Opět jsme navštívili naší oblíbenou Tanjung Aan (vrátili jsme se sem i na západ slunce – ten tedy nebyl díky špatnému počasí, ale udělali jsme zde pár pěkných fotek). Přestože Kuta a celé jižní pobřeží nabízí jednu z nejhezčích oblastí Lomboku, má i své stinné stránky. Jedná se o velice turistickou oblast, tudíž v hlavní sezoně (nejhorší je srpen) je tu opravdu rušno! Je pravda, že turistický ruch pomáhá ekonomice celému ostrovu, ale západní civilizace ovlivňuje místní obyvatele a jejích chování.

 

Občas se ubytovatelé k turistům chovají jak k bůvolovi na porážku


Začneme od toho méně negativního. Lehké zklamání byla návštěva Sasak Village, od čeho jsme očekávali, že bude něco na způsob sasackého skanzenu, tedy původních obyvatel Lomboku, kteří tvoří více jak 80 % obyvatel Lomboku. Bohužel jsme se zmýlili – ačkoliv si procházíte celou vesničku postavenou (nejspíše) celou v sasackému bambusovém stylu a máte průvodce, nic jiného se tu moc nedozvíte. Jedná se totiž spíše o velké tržiště se sarongy a batikovanými výrobky než o zachycení tradic a zvyků tohoto etnika. Je pravda, že některé výrobky byly velice pěkné, ale nakonec jsme jim odolali (přeci jen sarong už máme 😊).

 

Co nás ale dostalo, byly dětské gangy (nevím, jak jinak to napsat) na plážích. Vždy se k nám nenápadně přikradly, ať už že něco nabízí (nejčastěji ananasy a kokosy a náramky) nebo jen tak, že se chtějí přátelit. O co jim šlo, jen spekulujeme. V lepším případě si jen sedli a prohrabovali vše, co máme (např. dychtivě koukali na prázdný obal od brambůrků, tak jsme jim ho dali a například nedopalky si normálně strkali do pusy a dělali, že kouří, nebo čichali k obalům od dojedených sušenek) – prostě somrovali. U některých se ale naopak domníváme, že si nás vyhlídli, aby zjistili, co máme cenného a potom nás mohli okrást (i „ručníkář“ v Senggigi nás před nimi varoval). Naštěstí jsme cestovali ve čtyřech, tudíž jsme nebyli snadným cílem. Ale nepříjemné to bylo, a bohužel to bylo na více plážích. Úplně to kazí dojem z celé Kuty! Završila to ale asi 7letá holčička, která přišla za námi do restaurace se záměrem nám prodat náramek. Po našich slovech „ne, děkujeme moc, ale nechceme“ se vytasila s lámanou angličtinou a s výrazem utrápeného psíka opakovala „bad businness, bad business“ a snažila se nás asi 15 minut podobným přístupem přesvědčit, ať si něco koupíme! Docela divně jsme na ní asi koukali, jelikož jsme si spíš říkali, že by si měla hrát na písku a tahat za sebou kačera a nemluvit o špatném businessu!

 

Další velké mínus bylo ubytování! Za celé tři měsíce jsme se nesetkali s žádným vesměs špatným ubytováním, nebo se špatným chováním od ubytovatelů (dosud to možná bylo nejhorší v hektickém Medanu). Tady vás ale úplně s klidem ubytují v horším ubytováním, jelikož mají plno a nevidí v tom problém (např. místo bungalovu nám dali zaprdlý dvoulůžkový pokoj, samozřejmě za stejnou cenu a diví se, že to neakceptujeme). Jinými slovy, prostě se vás snaží někdy viditelným jindy zase skrytým způsobem obrat. Bohužel jsme se často setkali se šváby (kolem 10 cm) v ubytování, s plísní a neuvěřitelným smradem, koupelnou bez dveří, špinavý záchodem apod. A kolikrát to bylo dražší než ubytování jinde za lepší cenu!!!!

 

Je to škoda! Otázkou ale je, zda na toto chování přišli místní sami anebo to okoukali od nás?

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.