Kon Tum – pátrání po dalších minoritách

with Žádné komentáře

Hoi Anu do Nha Trangu je to pěkná štreka. Proto jsme si udělali dvou denní přestávku ve městě Kon Tum, které se nachází na středovietnamské vysočině poblíž hranic s Laosem a Kambodžou. Zdejší oblast je převážně suchá a vyprahlá, nicméně hojně země-dělská. Moc pralesa zde již ale nenajdete, poněvadž co nevytěžila vláda a její podružné firmy, to zničil herbicid Agent Orange, kterým americká armáda posypávala oblast, aby tak zničila nepropustnou a hustou vegetaci a mohla lépe bombardovat vietnamské cíle. Nedílnou zajímavostí zdejší oblasti je i výskyt několika etnických skupin. Určitě jich v okolí bude více, my jsme rozeznali tři: Bahnar (Ba Na), Jarai a Ro Mam.

 

Sucho v oblasti Kon Tum

Komunitní dům kmene Ro Mam


Samotné Kon Tum není klasickou turistickou destinací. Nepotkat jednoho Australana na snídani a německý pár na jednodenní moto-tour, tak jsme zde o turistu nezakopli. Ve městě je pár slušných hotýlků a homestayů a několik bister, z čehož můžeme doporučit výborné kafe a vietnamské guacamoleEva Cafe, nebo parádní jarní závitky v Cafe Khong. Je to tu samý kostel a celá oblast je vesměs křesťanská. Ve městě jsme zhlédli zajímavý dřevěný kostelík, vý-chodně od města železný most Kon Klor (alias Love Bridge) přes řeku Dak Bla a doputovali až do vesničky Kon Ka Tu, kde jsme našli bahnarský komunitní dům na můřích nohách s velkou špičatou doškovou střechou. To bylo de facto vše, co se nám podařilo objevit, takže jsme si na další den domluvili průvodce, protože jinak bychom v Kon Tumu tápali doteď. Průvodce nám dělal Mr. Huynh, energický padesátník, zábavný týpek, který uměl anglicky, vietnamsky a bahnarsky. A taky česky „na zdraví“ a „děkuji“. 😊

 

Radost pohledět – brzy bude sklizeň, což se pozná podle toho, že klasy rýže jsou zlatavé a ohnuté směrem k zemi

Plod Robusty – Vietnam je druhým největším producentem kávy na světě hned po Brazílii


První naše kroky s průvodcem směřovali do vesnice etnika Jarai. Lidé Jarai jsou doposud animistická a matriarchální společnost. Takže v podstatě vroucně uctívají své předky a ženy jsou ve společnosti dominantní. Jejich jazyk pochází z malajsko-polynéské větve, takže pár slovíček jsme z malajštiny pochytili. Obývají převážně vysočiny ve středním Vietnamu, zejména okolí měst Kun Tum a Plei Kan. Živí se převážně zemědělstvím. Pro osobní potřeby pěstují hlavně rýži a maniok, na prodej zase kávu a kaučuk. Bydlí převážně v dřevěných chatrčích. My měli možnost se detailněji podívat se na jejich hroby v jedné zapadlé vesnici zhruba 20 km západně od Kon Tum a seznámit se s jejich pohřebními zvyklostmi. Součástí pohřbu je samozřejmě velký a nákladný ceremoniál spojený s obětováním zvěře a zejména buvolů. Nebožtíci jsou pak uložení ve specifických hrobech, které vypadají jako malé domečky, obvykle s plechovou střechou. Pozůstalí se o hrob starají, nosí zemřelému jídlo, pití a malé věci všedního použití (bicykl, stará televize aj.), protože věří, že přestože jeho tělo již nežije, jeho duše zde stále přebývá. Po určitém čase se přestanou o zemřelého „starat“ a provedou ceremoniál „opuštění“. Tzn. že tento hrob nechají ladem, takže za několik let se může stát, že hrob zmizí pod tíhou okolního porostu. Dříve se rovněž dávali zemřelí do jedné rakve, což bylo dosti nehygienické, a tak pod tlakem církve a jiných organizací, lidé Jarai začali pohřbívat do jednotlivých uren (takové keramické vázy). Jestliže okolo hrobu najdete strážící smuteční dřevěné sochy, znamená to, že hrob je nadobro opuštěný a nebožtíkova duše přišla do jiného světa.

 

Smuteční dřevěná socha kmene Jarai strážící hrob
Komunitní dům kmene Bahnar

Love Bridge


Další naší zastávkou bylo jezero Ya Ly (znamená něco ve smyslu žena a voda) kousek za jaraiskou vesnicí. Malebné jezero jsme zběžně zhlédli. Nachází se zde vodopád, ke kterému nám Mr. Huynh pověděl příběh. Byl jednou jeden pohledný obchodník, který zavítal do oblasti lidí Jarai. Místní kráska si ho vyhlédla a zamilovala se do něj. Záměrně ho pozvala na slavnost, kde mu dala do pití lektvar lásky, vyrobený pomocí černé magie. Aby si ho tak získala. On nápoj vypil a vydal se na cestu lodí dále po jezeře Ya Ly za obchodem. Ona jej sledovala ze břehu, jestli začne magie fungovat a on obrátí svou loď směrem zpátky k ní. Loď se u vodopádu opravdu začala otáček zpět, ale prapodivným směrem pořád dokola. To protože onen nápoj byl natolik silný, že obchodníka otrávil. Když to nešťastnice spatřila, skočila z vodopádu a utopila se. To nakonec dalo název místnímu jezeru a oba nešťastníci snad nakonec skončili spolu v jiném světe. Od jezera se nám rovněž naskytl pohled na kopec Charlie Hill, kde tragicky zahynulo několik tisíc vojáků při ofenzívě během vietnamské války v roce 1972.

 

Následoval návrat do Kun Tumu, kde nás Mr. Huynh pozval k němu na oběd. Teda on to nebyl oběd jako spíš velká vietnamská hostina, takže jsme opravdu nebyli schopni sníst ani půlku jídel. Vše jsme zafinišovali ženšenovou samohonkou, které místní říkají „happy water“. Dostatečně posíleni jsme vyrazili do dalších několika vesnic etnika Bahnar v okolí Kon Tumu a pokochali místním životem a dalšími tradičními domy rong. Bahnarové jsou dnes již křesťany a jejich jazyk je podobný khmerskému. A každá bahnarská komunita má jeden velký symbolický dům. Ty stojí na dřevěných kůlech a jejich obří střecha z jedné strany připomíná sepnuté modlící se ruce (symbol víry) a z další strany vypadá jako čepel sekery (symbol síly). V podstatě tyto domy slouží jako takový úřad a kulturák v jednom. Přestože ve Vietnamu existují všemožné zákony, zdejší etnika mají vlastní pravidla, kterými se řídí. A tak když vyvstane nějaká radostná událost či svár, komunita se sejde v tomto domě a slaví nebo rokuje.

 

Naší moto-tour jsme zakončili u jednoho místního hudebníka. On to teda byl vlastně šedesátiletý učitel v penzi, ale když přišlo na muziku, vyklubal se z něj bujarý dvacátník. 😊 A tak jsme si ním zahráli na gongy, buben a činely. Teda pan učitel hrál, my ostatní jen ten dozvukovali. Rozhodně to byla švanda. Zpátky jsme se vrátili lehce opečení a vyšťavení, poněvadž ten den byl pěkný hic. Ale byli jsme rádi, že jsme se dozvěděli zase něco málo o zdejší kultuře.

 

Gongo-hraní 🙂

 

Po turisticky hektickém, avšak nádherném Hoi Anu to bylo pěkné a klidné zpestření! Přestože nefandíme organizovaným tour, byli jsme rádi, že jsme si vzali průvodce. Bez něj by to tu nemělo smysl. A Mr. Huynh byl parádní, takže ho vřele doporučujeme (Highland Eco Tours). Nejenže nás nasytil jídlem, ale rovněž nám dal vhled do místních zvyků a tradic. A k tomu přidal i pár historek z vietnamské války a trochu kritiky na současný politický režim. Třeba namátkou, když jako osmiletý zažil ústup amerických jednotek. Od té doby se směje Američanům, že jsou dosti těžkopádní a neohrabaní vojáci s velkou výzbrojí. Když tři vojáci ustupovali po prohrané bitvě přes zahradu jeho domu, tak tam prý chodili jak slon v porcelánu. S taktickým pralesním bojem měli pramálo zkušeností oproti místním domorodcům… Válku a sváry však odvál čas, lokální minority doposud přetrvaly, čili je ideální příležitost vypravit se do Kun Tumu poznat místní kulturu. Dokud jí tu máme… 😉

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.