Kde je sakra to pivo? Aneb cestovatelský životní styl v šoku

with Žádné komentáře

Pakliže se rozhodnete cestovat delší dobu po cizokrajných destinacích, bude to pro vás určitě velká změna, obměna životního stylu obecně. Souvisí to s vystoupením ze své zóny zajeté rutiny a návyků, které jste si tak pracně léta budovali a nyní je třeba se přeorientovat na praktiky jiné a nové. A veřte mi, jestliže jste zvyklí každý den ráno si dát svůj šálek lahodné kávy, tak uprostřed asijské džungle na to můžete hodně rychle zapomenout.

 

Pivo Bintang – unikátní a taky vlastně jediné v Indonésii (krom Bali Hai)


Pro lepší představu uvedu příklad. Dejme tomu, že jsem manažer ve šlapající firmě, pobírám solidní plat, jsem zvyklý ráno pít litr kafe, přes den jím spoustu masa, zeleninu beru oklikou, občas si zasportuji, aby se neřeklo, večery trávím u sklenice piva nebo vína, mám pocit, že za své těžce vydřené peníze si mohu pořídit, co chci a kdy chci. A nyní chci cestovat, že? 😀

 

Po měsíčním pobíhání po pustinné džungli jsem unavený, neměl jsem kafe, ani nepamatuji, v nohách mám stovky nachozených kilometrů, díky tropickému počasí jsem vypotil hektolitry vody, potu a krve, o kterou mě mimo jiné připravily biliony dotěrných komárů a pijavic. Jsem vyhladovělý, celý měsíc jsem nejedl nic jiného než rejži, nudle, zeleninu, ovoce, sušenky a oříšky, a když se mi poštěstilo, tak jsem ohlodal kuřecí kosti a trochu ryby okusil. Ani na záchod si nemůžu dojít, protože jsem snědl tolik chilli a moje trávicí ústrojí již říká ne. „A kde je sakra to pivo?“ ptají se moje nyní apatická játra. A při pohledu do zrcadla nemohu uvěřit svým očím, kam se poděl ten pupek a jakto, že váha tvrdí, že mám o deset kilo méně? Podivná změna…

 

Tradiční a všudypřítomná smažená rýže Nasi Goreng


V ostrovních státech jihovýchodní Asie se povětšinou setkáte s těmito dvěma pravidly (pokud není období ramadánu, to se nenajíte a nenapijete nikde :D): nejez vepřové a nepij alkohol. „Tak co tady vlastně dělám?“ ptám se sám sebe. Dejte mi alespoň malý pifko podpultově! Při pokusu sehnat tento lahodný mok by člověka občas chytl amok. Na popíjení v barech lze rychle zapomenout, poněvadž vaše peněženka brzy odmítne platit tak vysoké a nekřesťanské sumy (jste v muslimské zemi že), teda v případě že nejezdíte pouze po pětihvězdičkových rezortech s all in a máte na to.

 

Francouzi milují bagety. Američani holdují burgerům. Někde vám ale hamburgery ani bagety prostě nenaservírují. Protože je prostě nemají. A jestliže někdo vycestuje na týdenní dovolenou do jihovýchodní Asie, aby se ládoval bagetami a hamburgery, tak je někde něco špatně. A teď si vezměte, že tu budete jeden celý rok. Když jste ubytovaní v zapadlé rybářské vesničce někde kdesi v lese a místním se podaří nějaký ten úlovek a rovnou vám ho celí šťastní naservírují (jakože něco konečně chytili), tak vám nezbude nic jiného, než danou rybičku spořádat. Protože nemáte jinou možnost, anebo budete o hladu! Na cestách jsme potkali poměrně dost zvláštních turistů, kteří nedokázali pochopit, že když jsou v cizí zemi, že dostanou i cizí jídlo a ne hambugr či bagetu.

 

Tolik druhů ovoce – poznáte je všechny?


Obecně, víme, že cestování může být na jednu stranu psychicky náročné, stále můžete být ve stresu, nevíte, kde budete další noc, nebo jak se kam dostanete, můžete se strachovat, protože nevíte, jak to tu a tam chodí, ale stejně, vždycky se nějaký ten jouda tu a tam najde, který má s něčím problém – třeba že jede do jihovýchodní Asie  a nejí rýži. 😀 Cestování je rovněž o reciprocitě, o respektu, o pokoře. Svět se netočí okolo jedince, ba naopak. 

 

To, že se člověk určitým způsobem snaží/musí aklimatizovat/ integrovat v zemi, kterou procestovává, je jasné. A někdy to možná znamená boj s větrnými mlýny. Pro někoho je to možná ideální, někdo prostě změnu potřebuje, někdo naopak se s tím vyrovnává pomalu a stěží a třeba nakonec přijmout nové rutiny odmítne. Nakonec si ale přeci jen většina lidí najde kompromis, při seznamování se naučí podávat ruku jako místní, naučí se oblékat jako místní, v obchodech se naučí děkovat jako místní, maso se nahradí něčím jiným, pivo se oželí a v neposlední řadě se naučí usmívat stejně často jako místní. Protože tady jde přece o lidi a hlavně o CESTOVÁNÍ, které nám přináší tolik uspokojení. 😉

 

Hlavní oblasti změny:

 

  • jídlo – úplně jiný druh potravin, méně masa, více druhů nudlí, rýže a chilli; zde se večeří například cca mezi 8. a 11. hodinou večer (docela se nám vysmáli, když jsme řekli, že v ČR večeříme kolem 6. hodiny)
  • pití – doma pijete třeba 2 litry vody denně, tady je to třeba kolem 4 litrů denně a přesto máte pocit, že jste dehydrováni; málo alkoholů
  • spánek – téměř každou noc spíte jinde a je těžké se přizpůsobit, když nespíte ve „vlastní“ posteli
  • oblečení – pokud jedete především do muslimské země, kompletně musíte změnit šatník, slečny zejména (žádné šaty, sukně a tílka)
  • doprava – z Evropy jste zvyklí na pravidla, zde skoro žádná pravidla nejsou
  • koníčky – s některými se holt musíte rozloučit, ale badmintonových hřišť je v jihovýchodní Asii dostatek 😀
  • denní režim – celý svůj život a majetek táhnete na svých bedrech s sebou, doslova 🙂
  • čas – přestane to být „kdy už konečně odbije ta šestá, abych mohl jít domu z práce“ a začne „sakra, už je zase třicátého, to mi končí víza a já odsud ještě nechci“

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.