Indonésie jako taková

with Žádné komentáře

V Indonésii jsme strávili poměrně dost času na to, abychom ji určitým způsobem mohli zhodnotit. Indonésie je nádherná země, plná krásné přírody, horkého počasí, milých úsměvů, diversity a paradoxů. Skládá se z tisíců ostrovů a ostrůvků a i jeden ostrov vám může nabídnout takové lidské i přírodní bohatství, že pochytit to vše během pár týdnů je téměř nemožné. Už jen proto, že co ostrov, to jiná kultura, náboženství, mentalita a míra rozvoje daného ostrova. My ve výsledku máme zkušenosti ze Sumatry, Sulawesi, Lomboku, Floresu, Komodských ostrovů, Gilis a Bunakenu.

 

Indonésie oplývá neuvěřitelným přírodním a kulturním bohatstvím. Naleznete zde hluboké a panenské džungle, majestátní sopky, obří jezera, nespočet rýžových políček a čili plantáží, krásné a opuštěné pláže, bohatý podmořský svět ideální na šnorchlování a potápění, nemluvě o velkém počtu endemických zvířat a rostlin, které jinde nenajdete. Zároveň zde narazíte na nespočet kultur a etnik, kdy každé je něčím specifické (ať už Sasakové na Lomboku, Torajové na Sulawesi, Minangkabau a Batakové na Sumatře, či Ngada na Floresu).

 

Terasy rýžových políček (Loko’Mata, Sulawesi)

Představení batacké kultury (Simanindo, Sumatra)


Pokud člověk chce navštívit Indonésii, tu skutečnou autentickou Indonésii, musí upustit od svého komfortu a snížit svá očekávání, co se týče služeb. Drží se zde pravidlo – v Indonésii je vše možné! To, že si zaplatíte službu neznamená, že ji vždy a v dobré kvalitě dostanete. Není to tak, že by vás chtěli místní obrat (většinou), ale spíše to, že stále neví, jaké služby turistům nabízet a jak je realizovat. To jim nemůžete mít za zlé! Svým způsobem to k Indonésii patří a dělá to Indonésii Indonésií. Proto je tak krásná! 😊

 

Měli jsme poměrně velkou možnost se sblížit s místními na každém ostrově a popovídat si s nimi o jejich životě a podmínkách života. Ať už to byli příslušníci jakéhokoliv kmene, jakéhokoliv vyznání, všichni se shodují na tom, že v Indonésii jsou dva největší problémy, které je drží zpátky – korupce a školství.

 

Pod povrchem Indonésie bublá nejen magma, ale rovněž korupce (Mt. Egon, Flores)

Žačky školou povinné (Lombok)


O korupci by vám tu byli schopni vyprávět hodiny, ať už o uplácení policistů, státních příslušníků, či investice do čehosi, co má být ku prospěchu lidem. Nic se nedostane tam, kam má. Pokud se chce Indonésie dále rozvíjet, musí jako první udělat něco s tímhle.

 

Ve školství je problém v potlačování kreativity a světového vzdělávání. Až moc striktně se drží pravidel a náboženských ideologií a snaží se zabránit jakémukoliv vymanění se z těchto tradic a pravidel. Samozřejmě záleží, koho se zeptáte, ale nejednou byli místní podobného názoru, jako je výše zmíněný.

 

Samozřejmě existují další věci, které drží Indonésii zpátky. Paradoxně ačkoliv má neuvěřitelné množství přírodních zdrojů, není schopna sama realizovat výrobu a prodej daného produktu, a proto do toho zasahují zahraniční společnosti (např. Indonésie je velkým producentem gumy, ale exportuje ji do USA, kde z ní například vyrábí pneumatiky, které se pak za draho prodávají zpět v Indonésii).

 

Nabízí se lehké porovnání Indonésie a Malajsie. Obě dvě země mají společný jazyk a podobnou kulturu. Akorát obě dvě země jsou na tom vyspělostně dost odlišně. Zatímco Malajsie působí vyspěleji, pravidla se zde více dodržují, cestování je o trochu dražší a turismus je více podobný tomu klasickému západoevropskému, Indonésie je stále surová a neopracovaná, levnější, volnější a cestovatelsky méně přístupná. Pramení to primárně z geografie. Indonésie je rozeseta mezi tisíce ostrovů, na nichž žije více než tři sta etnických skupin, které používají stovky různých dialektů. A to se strašně špatně spravuje, natož rovnoměrně rozvíjí.

 

Zemědělství je zdroj obživy číslo jedna (Bena, Flores)

Makak chocholatý (endemit severních Sulawesi)


Nejčastějšími turisty jsou v Indonésii Nizozemci nejspíš díky historickým souvislostem, neboť Holanďané Indonésii kolonizovali. Možná to dělají i teď, tentokrát ale latentně a ne silou, poněvadž jsou opravdu všude. 😀 Podobně jako s Brity na ně ale máme smíšené názory. Nejvíce nám padli do oka a přišli nám nejvíc v pohodě Němci. Takovou máme zkušenost. Dále jsme potkali mnoho Francouzů, Španělů, nebo Švýcarů. A sem tam se objeví i nějaký ten Čecháček, opravdu ale jen výjimečně. 😉

 

Obecně, turisté v Indonésii jsou docela perličkou, čímž narážím na etickou stránku cestování. Co je ale alespoň pro mě dosti zarážející, je chování některých turistů. Ti totiž často nedodržují místní pravidla a tradice, například ve stylu oblékání. Nebojí se totiž oblékat dost vyzývavě, nosí minikraťásky a tílečka v muslimských oblastech (upřímně, ono nosit to i v křesťanských oblastech v Indonésii je dosti hrubé, místní tak prostě nechodí oblékaní). Jsme zastánci pravidla „jsi v cizí zemi, dodržuj jejich pravidla“. Pokud chceme, aby se tak chovali i u nás v Evropě, musíme dodržovat i jejich tradice v jejich zemi!

 

Existuje další spousta případů nevhodného chování, na které jsme během naší cesty narazili. Například při šnorchlování se musíte dosti obrnit. To, že vás, nebo v horším případě želvu někdo kopne do hlavy, je naprosto běžné. Nebo při focení nártounů, kde máte zákaz fotit s bleskem, jelikož by je to mohlo vystresovat a zabít, se stejně někteří turisti rozhodnou použít blesk, jen aby měli „co nejlepší“ fotku. A to ani nemluvím o tom, když si turisté fotí selfie s mrtvolou na tradičních pohřebních ceremoniálech, aby si měli co dát na FB.

 

Zároveň považujeme za základ, že pokud jedeš do cizí země, naučíš se alespoň jedno dvě slovíčka jejich jazykem (například „terima kasih“ = děkuji). Někteří turisté to ale považují za zbytečné. Bohužel občas ani indonéští turisté a lokálové nejdou příkladem. Cedule s nápisem „nekrmte opice“ (v indonéštině!) a místní stejně ty opice krmí sušenkami a buráky. Stejně tak (zejména na ostrovech) chození po korálech, a nedej bože po těch živých za účelem rybolovu, asi není žádoucí.

 

Žijeme v době smartphonové

Aneb jak neudělat ostudu v cizí zemi 😀


Co se týče povědomí, co mají Indonésané o Česku, tak nás to mile překvapilo. Dá se říct, že většina lidí už o Česku slyšela. Hodně z nich sice zná pouze Československo, ale i přesto je to lepší, než někteří Evropani (potkali jsme Portugalku, která ani nevěděla, že Česká republika existuje!!). Většina místních si Česko spojuje s fotbalisty, jako je Petr Čech, Poborský, Nedvěd, Baroš atd. Často je to vše, co ví o Česku, ale i tak to potěší. Někteří ale nás dokonce mile překvapili s tím, že znali hlavní město doslova „Praha“, nebo že už v Česku byli, že je to krásná země, nebo např. nějakým českým slovíčkem (nejčastěji „děkuji“). Na to, jak je od nás Indonésie ve spoustě aspektech vzdálená, nás to velice mile potěšilo!

 

Ačkoliv to možná z tohoto článku nevyznívá, Indonésii jsme si opravdu oblíbili! To, jakým klidným a velice přátelským způsobem života se zde žije, tím neuvěřitelným přírodním bohatstvím, skvělým jídlem, různorodostí a tím, co vše zde můžete zažít a vidět, si nás Indonésie prostě získala!

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.