Hanojské rodeo

with Žádné komentáře

Naše první kroky ve Vietnamu směřovaly do hlavního města Hanoje. Z letiště Noi Bai jsme nasedli na příměstský autobus, který nás za pár babek dovezl zhruba do centra. Čím blíže jsme byli centru, tím více jsme pozorovali, jak doprava začíná podezřele houstnout. Předpovědi, že Hanoj je jeden velký dopravní chaos, se tak začaly pomalu naplňovat. Ono taky aby ne. Vždyť v téměř osmi milionové Hanoji jezdí přes pět milionů motorek. Po výstupu z autobusu jsme byli přímo vhozeni do tohoto dopravního víru – červená nečervená, zákaz nezákaz, motorky ve všech možných i nemožných směrech, chodci vyplňující volné prostory apod. My ovšem měli výhodu. Naše bagáž nám posloužila, naštěstí pouze teoreticky, jako nárazníky vůči okolnímu chaosu. Takže jsme se živi a zdrávi dopotáceli na ubytko.

 

První hanojské dojmy se tedy nesly v duchu dopravního chaosu a všudypřítomné zimy. Dorazili jsme sem koncem ledna a teploty se přes den pohybovaly kolem deseti stupňů. Čili žádná sláva. Nutno podotknout, že jsme byli vybaveni spíše na tropické počasí ala Indonésie. Takže jsme byli nuceni zainvestovat do levných bund a mikin drahých značek (originály to asi nebyly), které prodávají snad na každém rohu. Takto nově vybaveni a obaleni do několika vrstev oblečení jsme vyrazili objevovat zákoutí velkoměsta a nasát trochu té místní hektické atmosféry, včetně ne mála výfukových plynů. 😊

 

Jezero Ho Hoan Kiem

Standardní pouliční výbava – miniaturní plastové sesličky, bambusová dýmka, voda na čaj a kafe


Severně od jezera Ho Hoan Kiem se nachází pomyslné centrum. Je to tu samý krámek, bistro, nebo hotel. Již po prvních krocích si všimnete, že vietnamský každodenní život se odehrává na chodníku před barákem (slovo chodník asi v jihovýchodní Asii moc neznají a chodci to tu nemají jednoduché, takže tomu spíše říkejme plácek před barákem). Každý vytáhne ven své zboží nebo připraví malé roztomilé plastové židličky a stolky. Pro místňáky velikost tak akorát, ale upřímně řečeno, nedokážeme si představit, že by nějaký korpulentní turista mohl na takových malých židličkách sedět. My si oblíbili sezení v jedné zapadlé putyce na rohu ulic Hang Ga a Hang Phen, kde točili slušné pivo do šestky za 20 000 VND a odkud jsme mohli pozorovat hanojský mumraj in natura. Podobné místečko s výhledem jsme našli i na rohu ulic Ha Trung a Phung Hung.

 

Paní s větvičkami broskvoně (asi příprava na příchod nového roku Tet)
Vyjít ven z baráku a být zajetý vlakem je hrozná představa

Dům kmene Bahnar ve skanzenu etnického muzea


Krom pozorování hanojského mumraje, nebo ochutnávání místního všelijakého street foodu jsme rovněž narazili na místa, kde se život téměř zastavil. Ač to zní neuvěřitelně, v centru se nachází několik malých a zapadlých buddhistických chrámečků. Ty jsou povětšinou schovány ve vnitroblocích a jejich vstup je snadno z ulice přehlédnutelný. Když sem ale vstoupíte, ruch velkoměsta jako by lehce pominul a vy jste se zrovna ocitli v nějaké oáze či jiném světě. Jedním takovým místem je třeba Ly Quoc Su nebo Dinh Dong Thanh. Další procházka vás určitě zavede k samotnému jezeru Ho Hoan Kiem. Uprostřed jezera se nachází známý chrám Ngoc Son nebo želví věžička Thap Rua. Večerní centrum Hanoje je pak ideální poznat skrze noční trh v oblasti ulice Hang Dao.

 

Noční hanojský trh

Hanojská citadela


Západně od centra se nachází další zajímavá oblast. Té vévodí Hanojská citadela (Hoang thanh Thang Long), prezidentský palác a Temple of Literature. Hanojská citadela jako dřívější velkolepé centrum politické moci nyní představuje pouze zbytky zašlé budovatelské slávy dynastie Ly. Součástí tohoto areálu, který je mimo jiné pod UNESCEM, je několik výstav a archeologických nalezišť. Zajímavé jsou zejména podzemní bunkry vytvořené ve 20. století. Areál prezidentského paláce se nachází o kousek dál. Můžete si prohlédnout okázalý palác, skromný domek a pracovnu strýčka Ho Chi Minha včetně jeho muzea a místa posledního odpočinku, respektive mauzolea. Posledně zmíněný Temple of Literature jakožto historicky první vietnamská národní univerzita v sobě ukrývá kromě několika chrámů hlavně tzv. doktorské stély, na kterých jsou vytesána jména absolventů, kteří uspěli u královských zkoušek.

 

Prezidentský palác

Zahrada Temple of Literature


Zjistili jsme také, že v Hanoji se nachází spousta muzeí. My navštívili historické muzeum (National Museum of Vietnamese History), muzeum žen (Vietnamese Women’s Museum) a muzeum etnik (Vietnam Museum of Ethnology). Vypíchneme ale to nejlepší. Muzeum etnik se nachází zhruba pět kilometrů západně od centra. Výstava je samozřejmě věnována minoritním etnickým skupinám, kterých se Vietnamu nachází celkem 53. Majoritu zde pak tvoří populace Viet (Kinh). Samotný komplex muzea je rozdělen na tři části. Hlavní halu s expozicí, kde se nachází všemožné artefakty jednotlivých etnik včetně tradičních krojů. Skanzen okolo hlavní haly, kde najdete tradiční dřevěné domky několika etnik a jehož součástí je i představení tradičního vodního loutkového divadla. Poslední, téměř opomenutelnou částí, je budova napravo od hlavního vchodu, kde jsou vystaveny opět dobové kroje a také artefakty z jiných států jihovýchodní Asie (např. Indonésie, Malajsie, Kambodža). Vstupné nás stálo 40 000 VND, což je v přepočtu zhruba 36 korun a strávili jsme zde asi pět hodin (je v tom započítaná i přestávka na luxusní bun bo nam bo v místní restauraci). 😊 Opravdu to stálo za to a člověk zde doslova nasál kulturu Vietnamu.

 

Proutěné koše a samo-tříly v muzeu etnik


Hanoj je opravdu živé město. Místy nám až připomínalo takový včelí úl – vypadá to jako chaotické hejno včel, za tím vším se ale schovává pravidelná struktura pláství. Jinými slovy, v tom všem chaosu panuje jakýsi řád. Poté, co jsme se kulturně obohatili, nastal čas vyrazit dále. Poněvadž jsme věděli, že ve Vietnamu zůstaneme tři měsíce, neváhali jsme a koupili jsme si v Hanoji motorku, se kterou plánujeme objet celý Vietnam. Od jedné holčiny, která se stěhovala do Indie, jsme odkoupili automatický skútr Yamaha Mio. Jaký to byl kauf za necelých 200 dolarů, se pozná časem. Osobně tomu našemu prskoletu říkáme Hatatitla. A vyjet z Hanoje bude určitě pěkné rodeo… 😉

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.