Dechberoucí okružní jízda po provincii Ha Giang

with Žádné komentáře

V nejsevernějším cípu Vietnamu se nachází provincie Ha Giang. My jsme se sem přesunuli ze Sa Py, respektive z Bac Ha s oumyslem, že si zde uděláme několikadenní okružní jízdu na motorce, která se potáhne podél hranic s Čínou. Což jsme následně uskutečnili a nakonec se z toho vyklubaly asi nejhezčí panorámata v celém Vietnamu…

 

Jednoznačnou základnu pro celou oblast představuje město Ha Giang (čte se Ha Zan s nosovkou na konci). Směřují sem autobusy z Hanoje nebo Sa Py, čili i na konci pochmurného února jsme zde potkali hodně turistů. Teda spíše lépe řečeno cestovatelů-baťůžkářů-motorkářů. Samotné město krom několika hostelů, pár bister a restaurací (které se mimo jiné docela obtížně hledají) a několika obchodů pro doplnění zásob, toho moc nenabízí. Co nám ale utkvělo v paměti byla návštěva bistra Blue Sky, kde jsme si dali výtečné bun bo xao (salát s marinovaným hovězím, rýžovými nudlemi a buráky, politý klasickou vietnamskou omáčkou). Salát nám zachutnal natolik, že jsme si ho museli dát další den ještě jednou. 😉

 

Na hostelu jsme si uschovali velkou krosnu a vyrazili jsme jen tak na lehko s jedním báglem. Z Ha Giang jsme si to namířili na sever. Do prvního městečka Tam Son, vzdáleného zhruba 40 km, to bylo pěkné stoupání. Když jsme ale dorazili nad Tam Son, byli jsme odměněni krásným pohledem na zelenou kopečkovitou krajinu a barevná políčka společně s městem v údolí. V Tam Sonu jsme se nezdržovali a pokračovali 50 km dále do městečka Yen Minh, kde jsme naplnili sebe „asi tou nejlevnější a zároveň velice chutnou“ nudlovou polévkou a smaženou zeleninou, a také našeho drobečka benzínem. Poslední etapou ten den bylo 45 km do městečka Dong Van, kde jsme přenocovali. Silnice byla v dobrém stavu a náš malý oř ji zvládal na výbornou. Překonali jsme převýšení cca 1 500 m a serpentýny jsme přestali po krátkém čase počítat. Nejenom terén, ale rovněž krásná panoráma způsobují, že se holt jede pomalu. 😊

 

Tam Son

Krajina před Dong Van


Druhý den jsme se vydatně nasnídali a jelikož byla neděle, tak jsme si zaskočili na místní trh. Našli jsme zde spoustu věcí, od všemožné zeleniny a prasečí hlavy, po textil, železné radlice i neidenti-fikovatelné hýbající se věci zavřené v pytli. ☹ Poté jsme vyrazili z města na sever až k vlajkové věži do vesnice Lung Cu. Tento třiceti metrový monument se nachází v nejzazším cípu severního Vietnamu a je významným symbolem národní suverenity. Že je u hranic s Čínou, asi není náhoda, protože vietnamská společnost stále cítí jistou zášť ke svému obřímu sousedu, který má na zemi velký vliv více jak tisíc let. Cesta k vlajkové věži od Dong Van je trochu náročnější, malá asfaltka se dost často ráda mění na prašnou polňačku s mnoha výmoly a velkým stoupáním. Od Lung Cu jsme si to namířili jižněji do vesničky Sa Phin, kde se nachází palác rodiny Vuong. Za dynastie Nguyen si zde v údolí místní opiový baron postavil honosné sídlo, údajně podle tradičního čínského učení feng-šuej. Samotná rezidence je ale spíše bludištěm prázdných místností. Nicméně, zběžně jsme palác zhlédli a vrátili se zpátky do Dong Van. Ten den jsme ujeli pouze 75 km a překonali téměř stejné převýšení jako den předtím.

 

Babky kořenářky na trhu v Dong Van

Krajina u Sa Phin


Večer jsme se pak v Dong Van náhodou sešli s jedněmi cestovali, které jsme potkali už na hostelu v Ha Giang. Turek a Katalánka se nám tak stali příjemnou společností při večeři a ještě se k nám přidali jeden Američan a Holanďanka. Vytvořili jsme tak zajímavý mix národností a zjistili jsme, že každá přítomná země trpí svými zejména politickými neduhy (ať už extravagantními politickými osobnostmi, či snahou o osamostatnění se). A také jsme zjistili, že nikdo z nás vlastně není fanouškem karaoke… 😀

 

Z prvního dne na okruhu

Ma Pi Leng Pass


Další den jsme si to namířili z Dong Van do Meo Vac. Odtud přes Mau Due do vesničky Du Gia, kde jsme původně plánovali zůstat přes noc. Upřímně řečeno, ten den nám počasí nepřálo. Potýkali jsme se s hustými mraky, mlhou a lehkým deštěm, tudíž hezkých výhledů jsme si moc neužili. A ani ve vesničce Du Gia, kterou nám hodně lidí doporučovalo, se nám moc nelíbilo, čili jsme se ještě ten den vrátili do Ha Giang přes Na Nuong. Za zmínku stojí fakt, že krásná horská silnička se zhruba deset kilometrů před Na Nuong změní v naprostý tankodrom a dalších dvacet kilometrů jsme tak jeli krokem. Možná jsme mohli z Du Gia jet přes Tam Son, což by bylo sice delší o 40 km, ale určitě víme, že tamější silnice je v lepším stavu. Celkově jsme tento den ujeli zhruba 140 km s převýšením kolem 1 200 m.

 

Kousek před Du Gia

Motocyklista tvrdý chleba má


Když jsme se vrátili zpátky do Ha Giang, tak nám většina lidí ani nevěřila, že bychom mohli celý okruh sjet na tom našem prskoletu s automatickou převodovkou. Bezvýhradně všichni turisté jezdí s nadupanými manuály. Holt jsme zbořili veškeré mýty a vzdáváme tak hold našemu Hatatitlovi. 😊

 

A co jsme si z tohoto malého moto-výletu odnesli? Především vzpomínky na krásné a nezapomenutelné kopečkovité scenérie, které jsme jinde neviděli. Každou chvíli nás okolní příroda nutila zastavit, seskočit z motorky a jen tak se s údivem kochat. A tak komukoliv, kdo by se chystal do severního Vietnamu, bychom doporučili, aby tento tří/čtyř denní okruh absolvoval. Ty výhledy za to rozhodně stojí!

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.