Božský Bagan

with Žádné komentáře

Bagan je v Barmě turistická destinace číslo jedna, tudíž setkání s ním bylo nevyhnutelné. V Mandalay jsme měli několik možností, jak se do Baganu dostat. Nakonec jsme zvolili plavbu lodí po řece Iravádí. Přestože se nejedná o nejlevnější záležitost (ceny začínají na 40 USD), byla celodenní cesta lodí opět příjemným zpestřením. Nezačala úplně ideálně, protože jsme stačili proplout pouze dva mosty poblíž Mandalay a už jsme byli nuceni na hodinu a půl zastavit a zakotvit loď u břehu, neboť zdejší mlha, opar, či co to vlastně bylo, nám nedovolovala pokračovat. Opravdu bylo vidět jen na pár metrů. Poté, co mlha zmizela, jsme vypluli dál a po zbytek plavby jsme relaxovali a kochali se majestátní řekou, ostatními loděmi a okolím. Iravádí je bezesporu velký tok, místy ovšem mělký, proto většina velkých lodí testuje hloubku pomocí bambusových tyčí. Krajina okolo řeky je spíše plochá, často ale zemědělně využitá, čili lze sledovat rybáře a farmáře v akci. Pozdě odpoledne jsme dorazili do Baganu. Teda alespoň jsme původně měli. Jenže loď nás vyložila už v Nyaung U. Asi bylo málo vody. Takže jsme museli vzít odvoz do nového Baganu, kde jsme měli zařízené ubytko. Jen co jsme nasedli do taxíku, tak jsme poznali tíhu zdejší turisticky zaměřené ekonomiky – taxi do nedalekého nového Baganu 13 000 MMK, vstupné do památkové zóny 25 000 MMK (pro jednu osobu na pět dní). Budiž, jsme ve věhlasném Baganu.

 

Bagan – zelené moře, ve kterém se topí poslední zbytky kdysi slavné minulosti

Bagan – zelené moře, ve kterém se topí poslední zbytky kdysi slavné minulosti


Oblast Baganu je v podstatě ohraničena starým/původním Baganem, novým Baganem a Nyaung U. Uvnitř tohoto pomyslného trojúhelníku se pak nachází tisíce více či méně zachovalých, malých i obřích pagod/stúp/chrámů, které pouze čekají na objevení. V období mezi 9. a 13. stoletím Bagan byl dokonce hlavním městem tehdejší barmské říše. V době své největší slávy bylo v Baganu více než deset tisíc pagod, z nichž se dochovalo jen několik tisíc. Je ale obdivuhodné, jak Bagan po staletí vzdoroval negativním vlivům v podobě vykradačů a přírodním silám v podobě četných zemětřesení. Nyní Bagan brázdí pouze davy lačných turistů a pagody lemují velké zástupy prodavačů.

 

Nelenili jsme, první den se pořádně nasnídali a vyrazili objevovat krásy Baganu. Odvážně jsme jako dopravní prostředek zvolili kolo. Z hlavní silnice vedoucí z hlavního Baganu do starého jsme po krátkém čase sjeli a od té chvíle jsme se pohybovali pouze po malých prašných a polních cestičkách. Asi tak dvě hodinky jsme projížděli severovýchod od nového Baganu, užívali si malebných cestiček, výhledů z pagod, brouzdání po ruinách a také samoty kupodivu. Po dvou hodinách pohodička skončila uprostřed jedné zapadlé prašné cesty, neboť přišel první defekt pneu. Při bližším ohledání jsme zjistili, že skoro všechny kola mají v sobě napíchány malé ostny a že místní krajina a cestičky jsou přímo poseté samými trny a trnitými porosty. Vysvobození z této nemilé situace nenechalo na sebe dlouho čekat. Neznámý domorodec na motorce nám přispěchal na pomoc, naložil kolo i s Honzou a odvezl ho do nedaleké vísky, kde nám jeden místní kutil duši zalepil. Když jsme našemu zachránci chtěli poděkovat a odškodnit ho za čas a vynaloženou námahu, nic si od nás nevzal. Možná to bylo proti jeho hrdosti. Vystačil si jen s laskavým poděkováním a odfrčel. To nás doslova uzemnilo do předpřipravených bambusových sesliček, které nám domorodci ve vesnici rádi uvolnili, jako bychom byli nějací významní státníci, což nám na jednu stranu lichotilo, ale jinak přivádělo do rozpaků. Přímo uprostřed nejvýznamnější turistické oblasti v Barmě se našel člověk, kterého nezajímaly peníze, pouze pomohl člověku v nouzi. Klobouk dolů.

 

Pagoda Dhamma Yan Gyi Pahto

Uhádnete, kolik pagod se nachází na obrázku?


Poté, co opravář doopravil jedno kolo, vyšlo najevo, že i druhé kolo má píchlou duši. A tak chudák zalepil další díru. To máme defekt číslo dva. Už jsme si fakt začali připadat jako troubové. No nic, chceme se opraváři odvděčit za vykonanou práci – přece jen nějakou tu půlhodinku jsme tam strávili – a vytahujeme adekvátní obnos, ale on peníze odmítá. To nás ohromuje podruhé, až si opět nedobrovolně sedáme na své velectěné pozadí. Další člověk během jedné hodiny, co nám pomohl v nouzi a nic od nás neočekává na oplátku. To už bychom se snad propadli hanbou, aniž bychom mu něco málo nevnutili, přestože nevíme, zdali by ho to neurazilo. Ale přece jen, když se člověk ohlédl kolem a viděl jen chudobu, ale na druhou stranu tak nějak spokojenost, kdo jiný, než tihle místní by si tu odměnu zasloužili. Přestože píchlá pneuška může být pěkná otrava, nám to naopak dodalo novou morální energii. Zvesela jsme vyrazili objevovat další zákoutí Baganu. Co si ale nemůžu odpustit, je poznámka ohledně našeho štěstí na píchlé pneušky. Tak nějak se nemůžeme zbavit dojmu smůly, protože tolik defektů, kolik jsme již za těch několik měsíců měli my anebo lidé, se kterými jsme krátkodobě cestovali, bychom snad nespočítali na prstech obou našich rukou. Asi máme zvláštní karmu v tomto ohledu. 😊

 

Východ slunce nad Baganem

Západ slunce nad Baganem


Ze známějších pagod jsme ten den navštívili třeba Dhamma Yan Gyi Pahto, Lawkananda, nebo Dhamma Ya Zi Ka. Před posledně zmíněnou pagodou jsme píchli potřetí a nezbylo nám nic jiného, než dojít domu pěšky. Pro tento den jsme měli kol a zejména defektů až nad hlavu. Půjčení kola v Baganu je levná záležitost, zato ale dosti nevyzpytatelná. 😀

 

Další den jsme si pro změnu zapůjčili e-bike (takový malý skútr s elektromotorem). Není potřeba k tomu žádné řidičské oprávnění (možná že je, ale nikdo to tu neřeší) a za 8 000 MMK na den je s tímto prskoletem docela sranda. Projeli jsme si starý Bagan a jiné známější i méně známé pagody, které jsme první den nestihli – Myinkaba, Law Ka Ou Shaung, Pathada, Gaw Daw Palin Thaya, Bu Paya, Nathlaung Kyaung, Ananda Pahto, Ywa Haung Gyi, Upali Thein, Htilominio, Shwezigon, Kyat Kan. Chrámy jsou povětšinou velkolepé, bohužel ale hojně obsypané turisty a všudypřítomnými prodavači suvenýrů. Večer jsme zakončili v jedné bezejmenné restauraci na rohu ulic Kha Yay Pin a San Pal, kde jsme si výtečně pochutnali na zeleninovém kari. Za pouhých 2 000 MMK nám donesli rýži, nespočet mističek různých druhů různě ochucené zeleniny a výtečně zpracované tofu.

 

Zátiší s e-bikem
Chodba vedoucí na střechu pagody

Prostě nenažranec


Sečteno-podtrženo, Bagan je ve své podstatě monumentální. Nikde jinde na světě jsme nic tomu podobného neviděli. Spíš, než návštěva nespočtu jednotlivých pagod nás nejvíce ohromilo, když jsme si mohli vylézt na nějaký vyvýšený bod a kochat se tímto impozantním komplexem – zelené moře, ze kterého vykukují rezavé špičky jednotlivých pagod. Člověka to pak nutí snít, jak mohl Bagan vypadat v době své největší slávy? Samozřejmě, ideálně jsme si výhled užili o samotě, což je zhruba od rána do brzkého odpoledne, protože každý večer Bagan trpí nájezdy „divokých barbarů“, kteří se snaží za každou cenu ukořistit ten nejlepší výhled na západ slunce. Nám se asi nejvíce líbily denní pohledy z těchto míst: (I) 21°09’31.68“ N, 94°52’16.14“E, (II) 21°09’42.98“ N, 94°53’19.37“ E. Zároveň s východem slunce vychází nad Baganem i hejno horkovzdušných balonů, které dodávají krajině na poetičnosti.

 

Podle nás má Bagan dvojí tvář. Na jedné straně hektické chrámy plné turistů a dotěrných prodavačů, na druhé straně, stačí sjet z hlavní cesty a jste v úplně jiném světě. Rozhodně ale stojí za návštěvu a první místo v Barmě si drží právem. V budoucnu se nám pak určitě naskytne příměr s kambodžským Angkor Watem, na který se rovněž těšíme. A kdo ví, třeba jednoho dne se Bagan konečně zařadí mezi světové kulturní dědictví UNESCO. 😊

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.